Dokončení antifonáře stále není na obzoru
Úplný český antifonář v knižní podobě je sen, který jde s projektem In adiutorium dlouho - původně sen bláznivý a hodně vzdálený tehdejší skromné realitě, později, s tím, jak rostl podíl textů pokrytých nápěvy, čím dál vážněji sledovaný jako cíl. V roce 2015 byl breviář nápěvy pokryt kompletně a o rok později jsem si s výhledem na toho cíle brzké dosažení zaregistroval doménu antifonar.cz. Dotažení celého repertoáru na jednotný standard kvality a následné vydání antifonáře tiskem se tehdy jevilo jen jako otázka času. Na jednoduchou dopadovou stránku jsem v dobrém rozmaru napsal, že by antifonář měl být hotov během tří let. Samozřejmě během tří let hotov nebyl.
Na nápěvech pro české texty oficia pracuji t. č. dvanáct let a je čím dál zjevnější, že antifonář je chiméra a dost pravděpodobně se k jeho vydání nedopracuji nikdy. Nejen že repertoár jako celek (čítající něco přes 2500 unikátních zpěvů) ještě nedosáhl přijatelné kvality, ale hrubé nedostatky (které se mi dosud nepodařilo odstranit, přestože o nich vím, mnohdy léta, a opakovaně se k nim vracím) obsahuje i samo jádro či srdce repertoáru, totiž zpěvy žaltáře a vlastní zpěvy "ohnisek" temporálu a hlavních dnů z jejich cyklů. Tedy ta vrstva českého antifonáře, které nelze nic odpouštět a která bezpodmínečně musí být opravdu kvalitní, má-li celý podnik k něčemu být.
Dvanáct let je v uměních, řemeslech i vědách doba obvykle dost dlouhá na dosažení velmi dobré, leckdy i mistrovské úrovně. Je zjevné, že já jsem se za těch dvanáct let ve skládání chorálních nápěvů pro české texty mistrem stát nedokázal, a dokonce ani kompetentním tovaryšem ne. Moje snažení je stále z velké části tápáním ve tmě, cestou pokusů a opakovaných omylů. Nějaké drobné dílo se jistě dá při troše štěstí provést i tápavě, ale šance dovést bez pevně osvojeného umění do šťastného konce rozsáhlý korpus zpěvů je mizivá. Úplně se snu o českém antifonáři vzdát nemíním a i nadále pracuji na jeho uskutečnění, ale asi je pravděpodobnější, že se ho nedožiji, a pokud přeci, tak spíš tak, že ho zdárněji a v mnohem kratším čase uskuteční někdo způsobilejší, než tak, že moje vlastní snažení dojde svého cíle.