Konec "prajských nešpor"

25.12.2021 20:00 | kategorie: Ze života | Komentáře

Před několika lety jsem tu referoval o svérázných nešporách, slavených čtyřikrát do roka ve farnosti Štěpánkovice na Hlučínsku. I když jsem od té doby měl v plánu rozhodně si je co nejdříve poslechnout znovu, souhrou mojí zapomětlivosti a jiných okolností se mi to podařilo až o více než pět let později, dnes, na Boží hod vánoční. Přenos začal s mírným předstihem, zabral ještě kus zkoušky zpěvu s lidem, a už od prvního tónu bylo jasné, že přicházím pozdě: starobylé "praj(z?)ské nešpory", s žalmy a úvodním veršem ve znění Fryčajova kancionálu, jsou pryč. Od mé poslední virtuální návštěvy je nahradil Olejník. Z úvodních a závěrečných poznámek kněze se zdá, že snad právě až od letošních Vánoc.

Poslouchal jsem bezmála vzorné provedení vánočních nešpor podle Olejníka a tesknil po oné (jazykově i hudebně o nemálo hrubší) starožitnosti, kterou nahradily. Samozřejmě mám víc než jen trochu pochopení pro toho, kdo "prajské nešpory," ochuzené o řadu prvků a s žalmy ve znění starém dvě století, nahradil nešporami s úplnými, jazykově dnešními a plně oficiálními texty. Ale sám bych si provedení takové "liturgické reformy", která zlikviduje letitou tradici, dvakrát i třikrát rozmyslel, a než bych ji případně přeci jen provedl, postaral bych se, aby byla ona likvidovaná tradice nejdřív dobře zdokumentovaná. Už před pěti lety jsem podnikl jeden neúspěšný pokus o získání kopie textů a not, z nichž se tenkrát nešpory zpívaly a hrály. Patrně není radno moc otálet s pokusem novým, abych, když jsem již nezastihl "prajských nešpor" živou tradici, nezmeškal i příležitost zachytit alespoň její písemné doklady.