Timothy Radcliffe
Proběhla kolem mě zpráva, že českým a moravským biskupům dával exercicie Timothy Radcliffe, a já jsem si díky tomu vzpomněl na jeden důležitý moment, který je třeba připočíst k důležitým podnětům pro pozdější start projektu In adiutorium.
Mezi velkým množstvím literatury v širokém smyslu slova duchovní, kterou jsem zhltal (a pod vlivem knih "otce Jeronýma" horlivě excerpoval) v posledních dvou letech střední školy, byl i Radcliffův Medvěd a mniška. Autor tam mj. vzpomíná, jak v komunitě, kde tou dobou žil, po zavedení breviáře v národním jazyce skládali s bratřími pro nové texty nápěvy, aby mohli oficium zpívat. I když na breviář po babičce se tou dobou prášilo (v maturitním ročníku jsem ho po zvážení aktuálních priorit odložil a vrátil se k němu až po čtyřech letech), to vyprávění ve mně silně zaresonovalo. Tou dobou jsem pro sebe akorát nově objevoval svět hudby (čti: poprvé jsem se učil hrát na hudební nástroj, se kterým se dá zpívat) a zpívané oficium už mi bylo drahé díky návštěvám v Novém Dvoře. Ale ten impuls zůstal schovaný po ty další čtyři roky, až do doby, kdy mi vypadlo z rukou vedení skautského oddílu (tzn. citelně přibylo volného času) a moje mnišské plány se obrátily v prach.