Když originalita není ctností: Vize pro Nešporní zpěvy

7.6.2016 23:42 | kategorie: Projekt | Komentáře

Na začátku doby adventní jsem Denní modlitbu církve a svoje zhudebnění jejích textů vyměnil za latinský breviář a antifonář. Poté, co se předkoncilní oficium ukázalo být časově neúnosné, jsem přesedlal na latinské pokoncilní, s výjimkou nedělí a svátků. Ovšem poté, co jsem bez úhony přezpíval Velikonoční oktáv bez úhony, shledal jsem, že už se v předkoncilním oficiu lépe orientuji a zvládám ho bez velké režije, vrátil jsem se k němu.

Jednou z velice silných zkušeností - jak při zpívání z římského antifonáře z r. 1912, tak s pokoncilním oficiem zpívaným podle Ordo cantus officii - je to, jak citelně méně namáhavé je zvládnutí základního korpusu zpěvů. Nejde přitom o jejich množství, ale o jejich kvality: značná část repertoáru je vybudována opakováním (s většími či menšími úpravami pro ten který text) oblíbených vzorů; i kde se nejedná přímo o aplikaci rozšířeného vzoru, zpěvák se obvykle setkává s opakovanými motivy a postupy (srov. Hiley D.: Western Plainchant, 1993, 89). Tak po několika týdnech zpívání z latinského antifonáře mám mezi jeho zpěvy větší jistotu (měřeno mírou schopnosti nepříliš hudebního zpěváka zazpívat ten který kousek z listu) než po letech mezi českými antifonami, které jsem sám složil.

Jednou z pomýlených zásad, které od počátku formovaly mou práci na českých zpěvech oficia, byla ta, že by nápěv měl pokud možno ilustrovat zhudebňovaný text. Co, ilustrovat! Ideálně by měl být plodem jeho prorozjímání!

... Tento zpěv komponovali mniši, kteří museli být opravdovými světci. Jsou to totiž zpěvy naplněné pokorou a hlubokou úctou před strašným Bohem Hospodinem, zároveň však jsou plné mnohdy vroucí důvěrnosti, něhy a lásky k milujícímu příteli. Proto dobrou liturgickou hudbu nemůže dobře zkomponovat pouze šikovný a inspirovaný skladatel, ale měl by být v ideálním případě i světcem. To se podařilo v církvi do 10., 11. stol. a předtím - pak už se to nikdy v takové míře neuskutečnilo. ...

(z pořadu Duchovní hudba na ČRO Vltava: 5. 2. 2012: Hudba při Strahovském klášteře (3/3). Amici musicae antiquae a Jaroslav Orel, okolo 33. minuty)

Takové mystisující pojetí gregoriánského chorálu není zastáváno nijak výjimečné a není těžké se jím nakazit. Ovšem přinejmenším pokud by takto někdo chtěl hledět speciálně na antifony oficia (to se ve zmiňovaném pořadu samozřejmě nedělá), je to objektivní nesmysl.

Ovšem já - i protože jsem tak málo věděl o gregoriánském chorálu - místo toho, abych hledal oněch "15-20 dobře vybraných melodií" (srov. Dobszay L.: The Bugnini Liturgy and the Reform of the Reform, 2003, 82), na které by šlo zpívat velkou většinu antifon, usiloval jsem naopak o co možná dokonalé vystižení individuality každého jednotlivého textu.


Před čtyřmi lety, zhruba touto dobou, jsem zveřejnil první (a zároveň zatím poslední) verzi Nešporních zpěvů - malého zpěvníčku pro druhé nešpory slavností, s některými přizpůsobeními pro "neprofesionální" shromáždění, modelovanými dílem podle "lidových nešpor" z 19. a první poloviny 20. století. Jeho nynější neúplná podoba vznikla poměrně kvapně a plánoval jsem postupně ho dokončit, ale poznenáhlu jsem k tomu ztratil chuť, věnoval jsem se naléhavějším úkolům, a měsíce a roky běžely.

Teď nadešla jeho chvíle. Tento izolovaný ostrůvek v rámci projektu - duplicitní zpracování antifon pro několik málo příležitostí - se nabízí jako vhodné místo pro experiment. Zahodím všechny jeho melodie (beztak vesměs nemají valnou hodnotu) a začnu jeho obsah budovat znovu, se zřetelem na to, aby vzniklo omezené množství široce použitelných typů. Ty by měly mít jasnou strukturu a být hudebně jednoduché, bez příkras a bez obtížných míst. Kde se to bude zdát vhodné, nebudu se bát sáhnout po některých z "nejohranějších" melodií latinských antifon.

Pokud se dílo vydaří, budeme teprve mít skutečné "lidové nešpory". A byla by pak namístě otázka, zda by se podobné principy neměly uplatnit i na větší části kmenového korpusu.