Nešpory ze slavnosti Sedmibolestné Panny Marie, Žilina, 15. 9. 2013

23.5.2016 00:36 | kategorie: Ze života | Komentáře

Rád bych doporučil pozornosti ctěného čtenářstva další nahrávku nešpor, tentokrát ze Slovenska: 15. září 2013, o slavnosti Sedembolestnej Panny Márie, patrónky Slovenska je v kostele téhož titulu v Žiline-Vlčincách zpíval zbor starej hudby Arcus.

  • 00:00 úvodní verš
  • 00:39 hymnus
  • 03:25 1. antifona a žalm
  • 06:20 2. antifona a žalm
  • 09:15 3. antifona a NZ kantikum
  • 13:30 čtení
  • 14:07 responsorium
  • 15:41 Magnificat s antifonou
  • 19:24 přímluvy
  • Otčenáš
  • závěrečná modlitba, požehnání
  • 23:44 závěrečná antifona Salve, Regina misericordiae

Texty

V ten samý den, kdy Slováci slaví vlastní slavnost Sedmibolestné Panny Marie, patronky Slovenska, slaví převážná část římské církve, vč. českých diecézí, památku Panny Marie Bolestné, která je zařazena ve Všeobecném římském kalendáři. Není tedy bez zajímavosti srovnat slovenské texty s českými a oboje s latinskými.

Srovnání ukáže, že slovenský formulář svátku přebírá téměř kompletní materiál textů společných pro většinu církve a jen ho rozšiřuje, v souladu s vyšším stupněm a lokálním zvláštním významem svátku, o další vlastní části. Jen výjimečně obecné texty nahrazuje vlastními.

Prvním vlastním prvkem je hymnus Mária, Panna Bolestná, patrónka nášho Slovenska. V latinském breviáři jsou jako hymny pro jednotlivé hodinky úryvky sekvence Stabat mater dolorosa, z níž čerpá i nešporní hymnus českého formuláře. Ohledně původu písně Mária, Panna Bolestná se mi nepodařilo nic najít, což samo o sobě naznačuje, že nejde o píseň starou. Stejným směrem ukazuje i "ekumenická" formulace modlitby za obnovení jednoty církve v šesté sloce ("pozri, jak túžia kresťania jednotu Cirkvi obnoviť") nebo zvláštní prosba za mládež ve sloce páté. Všechno tedy nasvědčuje tomu, že jde o text vytvořený v době přípravy slovenského překladu breviáře, popř. nedlouho předtím.

Antifony jsou všechny přeložené z latiny. Tak i responsorium. Tady si všimneme citelného rozdílu oproti českému znění: zatímco ve slovenském breviáři je responsorium věrně přeložené z latiny, v českém je "volná skladba na motivy latinské předlohy", vynechávající vysoké tituly Bohorodičky ("královna nebe a paní světa") a měnící konstatující výpověď ("Stála ...") na oslavné oslovení ("Blahoslavená jsi, ..., protože jsi vytrvala ..."):

Liturgia hodín (SK)

R. Stála svätá Mária, Kráľovná neba a Pani sveta * Pri Pánovom kríži.
V. Šťastná je, veď bez smrti získala palmu mučeníctva. * Pri Pánovom kríži.
Sláva. Stála.

Denní modlitba církve

R. Blahoslavená jsi, Panno Maria, * protože jsi vytrvala pod křížem Pána.
V. Bez smrti jsi dosáhla mučednické palmy, * protože jsi vytrvala pod křížem Pána.
Sláva. Blahoslavená jsi.

Věrný překlad daného responsoria z latiny do češtiny je v dominikánském breviáři.

Slovenský formulář se odlišuje krátkým čtením: zatímco většina církve čte v tento den pavlovský úryvek (2Tim 2, 10- 12a), nahlížející utrpení křesťanů ve světle naděje na věčnou slávu, na Slovensku se čte jiný (Gal 4, 4-7), zaměřený na vtělení a vykoupení. Je to mírně prodloužená verze toho, který se čte v obojích nešporách společných textů o Panně Marii. Konečně jsou tu navíc vlastní prosby, jak je u slavností obvyklé.

Nápěvy

Hymnus se zpívá na nápěv latinského hymnu Jesu dulcis memoria, a myslím, že je to zdařilé spojení. Je vhodné zmínit, že, nakolik je mi známo, Slováci, narozdíl od nás, nemají k breviáři úředně vydaný oficiální hymnář s nápěvy. To, přinejmenším pokud jde o slavnost Sedembolestnej Panny Márie, neznamená, že by hymnus nebylo jak zpívat: nabídka je naopak bohatá. Ten, kdo připravoval program probíraných nešpor, se na existující zhudebnění nevázal a zvolil chorální nápěv, stylově se dobře hodící k antifonám (o nich dále). Ovšem kdyby chtěl, z čeho vybírat by měl: Jedno novodobé zpracování najdeme mezi novou tvorbou, navrhovanou na zařazení do připravovaného Liturgického spevníka. (To by se, pravda, svým charakterem k chorálním nešporám úplně dobře nehodilo.) Další zhudebnění najdeme v publikaci Zhudobnené vešpery na nedele a sviatky. (To by se naopak hodilo docela dobře.) A to možná není všechno. Neměl jsem zatím možnost nahlédnout do publikace Cecílie Magulové a je dost pravděpodobné, že tam je další nezávislé zpracování.

Množství nápěvů je posledním pádným argumentem pro to, že je hymnus nedávného "roku výroby". Napadá mě ale, jestli otázka po době vzniku hymnu v národním překladu breviáře vůbec má v celosvětovém kontextu smysl. Čerpají i další národní hymnáře z pokladu existujících písní? Nebo je v tomto český hymnář výjimečný a ostatní mají vesměs hymny přeložené či zbásněné nově v době provádění liturgické reformy?

Máloco mi udělá takovou radost, jako objev povedených prokomponovaných antifon. Jeden takový klenot je zachycen i na naší nahrávce. Pro druhou antifonu je adaptován jeden z nejfrekventovanějších modelů latinských chorálních antifon (který jsem také vícekrát použil, ovšem zdaleka ne tak často, jako na něj narazíme v římském antifonáři, a sotvakde tak zdařile, jako se tady povedlo neznámému členovi sboru Arcus). U ostatních nemohu vyloučit, že úzce napodobují nějakou předlohu, ale spíše předpokládám, že jde o volné skladby někoho dobře obeznámeného s chorálním repertoárem oficia. Bezpečně nejde o adaptace nápěvů odpovídajících latinských antifon: odpovídající latinské antifony, s výjimkou antifony k Magnificat, totiž žádné nápěvy nemají a nikdy neměly. Pokoncilní formulář je kompletně nově poskládaný, až na zmíněnou výjimku převážně z do té doby nezpívaných textů, a z předkoncilního formuláře svátku Panny Marie bolestné (jehož antifony jsou vybrány převážně z Písně písní) nepřebírá ani čárku.

Žalmy se zpívají v alternaci jednohlasých chorálních a falsobordonových veršů. Pozorný posluchač si všimne, že nápěvy použité pro přednes chorálních veršů se ve významných detailech liší od těch, které známe z římských chorálních knih posledního století. Tak nápěv prvního žalmu je VIII.G, ovšem s netypickou mediací. Pro novozákonní kantikum pak je použit nápěv II.D, ale kromě mediace se od dnes běžné varianty liší i terminace. (Viz noty.) Po předchozím překvapí, že pro Magnificat je použit běžný nápěv VIII.G, se "všední" mediací. (Tj. ani zvláštní mediace, kterou jsme potkali u prvního žalmu, ani mediace slavnostní, která by se k Magnificat o slavnosti nabízela.) Původ použitých netypických chorálních nápěvů neznám, je ale pravděpodobné, že jsou vzaté z rukopisných nebo starších tištěných pramenů. (Proto jsem je drze zapsal do not - nepředpokládám, že bych se tím dotkl něčích autorských práv.) Protože melodie chorálních veršů je slyšet ve verších falsobordonových, je pravděpodobné, že se výběr chorálních nápěvů řídil použitými falsobordony, a to by mohlo vysvětlovat i zmíněnou pozoruhodnost u Magnificat.

Responsorium se zdá být originální volnou komposicí. Neodpovídá žádnému z tradičních modelů krátkého responsoria. To ovšem, vzhledem ke kvalitám zhudebňovaného textu, nepřekvapí. Tradiční modely předpokládají text určité rozumné délky a struktury; na dlouhé, výrazně asymetrické responsum by se těžko pasovaly.

R. Stála svätá Mária, Kráľovná neba a Pani sveta * Pri Pánovom kríži.

Ohledně závěrečné mariánské antifony jen upozorňuji, že jde o starší podobu textu, začínající Salve Regina misericordiae (bez Mater).

Pokud mám daný hudební tvar nešpor hodnotit jako ukázku "slovenského chorálu", mohu dát jen výbornou. Kromě toho jsou nešpory samozřejmě nejen dobře složené, ale i velkolepě interpretované. Jediná moje výtka nebude vedena proti kvalitám hudebním, ale liturgickým: z nahrávky se zdá, že do slavení nebyl vůbec nijak zapojen přítomný lid, což je z hlediska současného pojetí liturgie přinejmenším silně neideální. Protože veřejné slavení liturgie hodin vyhledávám, vím, že naše realita je v tomto ohledu až příliš často podobná, a to i tam, kde se nešpory slaví pravidelně a mají své jádro pravidelných účastníků. K možným příčinám bych měl několik tezí, ale těm třeba časem věnuji samostatný článek.

Stará hudba?

Já vím, já vím, působnost zboru starej hudby Arcus se neomezuje na zpívání při liturgii, a s ohledem na celé spektrum jeho činnosti je zbor starej hudby jistě adekvátní přívlastek. Také je jistě možné zpívat gregoriánský chorál a jiné liturgické zpěvy jakožto starou hudbu. Přimlouvám se ale za to, aby se - přinejmenším v katolických luzích a hájích - zpíval předně jako hudba živá. Na webu sboru Arcus je o tom přeložený skvělý článek od jednoho z mně velmi drahých autorů: László Dobszay: Živý gregorián. K tomu dodávám jen své vroucí fiat, fiat.