Křestní nešpory strahovských premonstrátů

10.4.2015 21:30 | kategorie: Ze života | Komentáře

"Křestní nešpory," totiž nešpory ve velikonočním oktávu rozšířené o průvod ke křtitelnici, patří ke zvláštnostem premonstrátské liturgie. V minulosti jsem se na ně nejednou chystal, ale opravdu se na jedny dostat se mi podařilo až dnes. Protože jde zároveň o mou vůbec první přímou skušenost se slavením liturgie hodin ve strahovském klášteře, bude potřeba další návštěvy někdy mimo velikonoční oktáv, abych ověřil, co všechno bylo zvláštností křestních nešpor a co je společné všem nešporám slaveným v dané komunitě. Že premonstráti řádové zvláštnosti v liturgii hodin (i v té pokoncilní) mají, to si věrní čtenáři pamatují od jednoho z minulých článků (neračte přehlédnout komentáře). Zatím nabízím prostě popis toho, co jsem viděl a slyšel. Jisté je, že křestní nešpory křestními nešporami dělá již zmíněný průvod ke křtitelnici. (Srov. také nedávný článek o křestních nešporách na blogu PrayTell; premonstrátská řádová tradice v něm však není zmíněna, autor ji patrně nezná.)

Pootevřenou mříží jsem se do baziliky Nanebevzetí Panny Marie protáhl na poslední chvíli. Chórové lavice však byly k mému překvapení prázdné! Až s úderem páté v sakristii kantoři spustili Kyrie a bratři vstoupili do kostela v liturgickém průvodu. (Vstup za zpěvu Kyrie - další dříve neviděné řešení "introitu" k nešporám!) Dalším překvapením pro mě byla relativně nízká účast - jistě ne více než 10 členů komunity. Zřejmě projev toho, že premonstráti nejsou mnišský řád v benediktinské tradici charakterisované oním "před službou Boží se nesmí dávat přednost ničemu," (RB 43) a mnozí mají povinnosti, které jim neumožňují každodenní účast na nešporách v chóru.

Po Kyrie jsem nezaznamenal žádné další "úvodní rity", následovala rovnou psalmodie.

Celé nešpory byly zpívané, a to latinsky, chorálně. Pokud jsem dobře poslouchal, psalmodie byla v alternaci kantoři/ostatní, ne v alternaci stran chóru.

Před prvním žalmem zazněla jedna z alelujatických antifon (ne "epická antifona o vzkříšení" předepsaná v breviáři). Po prvním žalmu (nejsem si jist, zda to byl žalm Dixit Dominus, který se na daném místě modlíme my nepremonstráti, nebo jiný) následovala orace a výzva k průvodu. Za zpěvu žalmu In exitu, responsoriálně prokládaného další alelujatickou antifonou, se všichni, s rozsvíceným paškálem a kadidelnicí, ubírali do kaple sv. Norberta (sloužící zároveň jako kaple eucharistická a křestní). Tam bylo přečteno evangelium (o Nikodémovi - tedy perikopa nijak zvlášť velikonoční, ale typicky křestní) a pronesena krátká promluva. Nato se všichni za zpěvu kantika Salus et gloria et virtus vrátili do chóru.

Tady bylo přečteno capitulum a kantoři zazpívali Haec dies, ovšem ne jako samostatnou antifonu, jak je obvyklé v římské liturgii, nýbrž jako dvakrát zopakovanou antifonu s vloženým veršem (podobně melismatickým jako antifona sama, pročež jsem mu nerozuměl; jen hrubě hádám, že to mohlo být "Confitemini Domino, quoniam bonus," snad ještě s delším pokračováním.

Až tady přišel na řadu hymnus, následovaný veršíkem. Umístění hymnu a po něm následující veršík odpovídají uspořádání římské liturgie před poslední reformou. Premonstráti by za jeho zachování patrně inkasovali kladné body od prof. Dobszaye, který přestrukturování římských nešpor ostře kritisoval.

Antifona k Magnificat byla nejnejistěji zazpívanou částí celých nešpor, což ovšem nikoho nepřekvapí, jelikož antifonu k evangelnímu kantiku je nutné nacvičit na každý den jinou. Při Magnificat nejprve celebrant velmi důkladně okouřil oltář, následně turifer celebranta a jen tak tak stihl okouřit ještě i kantory, patrně jako reprezentanty komunity nebo lidu vůbec. Žalmový nápěv Magnificat VIII. modu byl drobně odlišný od všeobecně známého v tom, že druhý poloverš nezačíná na recitandě, ale asi o malou tercii níže. Zvláště krátké verše díky této ozdobě zněly, přišlo mi, o kousek libozvučněji.

Pak už přímluvy, Otčenáš, orace, požehnání, a bratři se za zpěvu antifony Regina coeli (nějaký relativně jednoduchý nápěv, ale podle všeho řádový, nesouhlasící s jednodušším nápěvem obvyklým v římských chorálních knihách posledního století - a dokonce ho ani vzdáleně nepřipomínající) odebrali zpátky, odkud přišli.

Závěrem jen upozorním na to, že křestní nešpory se v římské církvi po liturgické reformě těší určité "zvláštní přízni liturgického zákonodárce": i když nejsou součástí římské liturgie (v tom smyslu, že liturgické knihy římského obřadu pro ně neobsahují zvláštní rubriky ani liturgické texty), jsou porůznu "příznivě zmiňovány". Viz např. VPDMC 213, ale i další dokumenty a knihy zmiňované ve výše zmiňovaném článku na blogu PrayTell. Srov. také závěr článku Štěpána Horkého Impulzy slovanské bohoslužby pro současnou liturgickou praxi (TT 2012/2), kde je popisována i realizace křestních nešpor v rámci liturgického života (nepromonstrátské) farnosti.

Konečně, kdo by chtěl křestní nešpory na vlastní oči a uši zažít, má letos ještě šanci zítra a pozítří. Pak zase napřesrok.