Experimentálně-archeologický ponor do dějin oficia
(Rovnou upozorňuji, že článek je od začátku až do konce radikálně snílkovský.)
Když jsem začal psát nápěvy k antifonám oficia, téměř vůbec jsem neznal gregoriánský chorál. Mnohem více mi "chutnal" chorál byzantský a různé druhy polyfonie spojené s byzantskou liturgií. V pořadí druhým nejmilejším koutem světa hudby mi pak byla oblast sacro-popu / -folku / -rocku. Nepřekvapí proto, že jsem se na samém začátku pokoušel vyjít paralelně z východních forem (dodnes nabízené kantikum z Fp 2) a z forem "sacropopových" (staré invitatorium - viz též krátkou historii jeho vývoje; sacropopová inspirace na něm není moc poznat, protože se mi k němu v té době nepodařilo splácat kytarový doprovod).
To, že se nakonec nosnou inspirací stal gregoriánský chorál, vyplynulo jaksi přirozeně z dostupné nabídky již existujících zpěvů oficia. Když jsem hledal nápěvy k žalmům, Zpěvy s odpovědí lidu, po kterých jsem původně chtěl sáhnout, byly beznadějně vyprodané (jsou dodnes) a nejpoužitelnější z toho, co jsem našel na internetu, byl výtah nápěvů psalmodie z Liber usualis ze 60. let. Když jsem pak hledal zhudebnění antifon, mým potřebám vyšly nejblíže vstříc materiály od Stevena van Roode. (Je možné si všimnout, že ty z mých nedělních antifon, které prošly všemi dosavadními revizemi bez radikálního přepsání, odpovídají většinou modem a často i diferencí antifonám z těchto materiálů. Není to náhoda.)
Musím říci, že jsem zkoušel skládat zpěvy "inspirované gregoriánským chorálem" dříve, než jsem gregoriánský chorál byť i jen na elementární úrovni znal. Uměl jsem hrubě číst kvadratickou notaci, zpívat žalmy na chorální nápěvy, a znal jsem několik nedělních antifon a pár víceméně náhodných zpěvů z různých pohnutek vyhledaných na internetu (několik málo mariánských antifon, hymnů a sekvencí). To bylo všechno.
Uvědomoval jsem si samozřejmě, že by bylo vhodné a věci přiměřené skládat české zpěvy oficia na základě mnohem lepších znalostí chorálu - jak co do teorie, tak co do obsáhnutého repertoáru. Myslím ale, že jedinou adekvátní cestou skutečného obsáhnutí širokého hudebního repertoáru oficia je každodenní zpěv hodinek, nikoli studium u stolu. Antifonář na každý den pro současnou podobu oficia nebyl a dosud není hotový a knihy pro oficium předkoncilní mi jakožto chudému studentovi dlouho nebyly dostupné. I když mi později dostupné byly, rozhodl jsem se nejprve dokončit práci na českých zpěvech oficia na základě dosavadních znalostí, jakkoli mělkých. Ponořit se do starého oficia totiž znamená přinejmenším na rok úplně opustit současný breviář. Rok je předně dlouhá doba, možná, že za rok nebudu mít na skládání antifon ani pomyšlení. Z dosavadních malých pokusů krom toho vím, že se od starého oficia k novému těžko vrací. Moje neuměle poskládané zpívánky po takovém návratu znějí uboze, neohrabaně, přetíženě, ... a pokoncilní breviář vypadá jako hračka pro děti. Je tu tudíž značné riziko, že vydám-li se starší podobě oficia na delší dobu, nebudu již mít vůli se k opuštěné práci vrátit, a přijde mi škoda nechat ji nedokončenou.
A pak - jak jsem se dozvěděl více o historickém vývoji římského oficia, postupně ve mně zrají plány na "experimentálně-archeologický výlet" mnohem delší než rok. Chtěl bych na základě delšího života "uvnitř" poznat nejen poslední předkoncilní podobu římského oficia, která je v současné době opět bez omezení plně legitimní alternativou k oficiu reformovanému, ale také oficium v podobě před reformou Pia X. a konečně pražské oficium z doby před přijetím "tridentského breviáře".
Tady již samozřejmě nejde jen o osvojení si repertoáru gregoriánského chorálu s výhledem na zúročení jeho znalostí při skládání chorálních zpěvů v národním jazyce. Poznání starších forem liturgie je mi cílem samo o sobě. Přitom je zřejmé, že jeho dosažení bude velice časově nákladné, velice angažující, a je obtížné odhadnout, zda a jaký se z dlouhého "výletu" vrátím a jestli se pak s širším rozhledem a hlubším vhledem znovu chopím práce na českých chorálních zpěvech oficia či zůstanu "obyvatelem" některé ze starších forem.
Pro představu, co jednotlivé etapy "cesty do liturgické minulosti" obnášejí:
oficium těsně předkoncilní (AKA mimořádná forma římského oficia) - Materiální vybavení je poměrně dobře dostupné. Zpěvníky (Antiphonale z r. 1912 a Nocturnale H. P. Sandhofe-a z r. 2009) již mám. Krom toho je potřeba breviář - buďto starý (mám po příbuzných) a k němu se dobře naučit změny rubrik vzešlé z reforem Pia XII. a Jana XXIII., nebo si opatřit novodobé vydání, které tyto úpravy již zohledňuje.
Rozdíl v časové náročnosti nebude oproti úplnému pokoncilnímu oficiu příliš drastický. (Reforma Jana XXIII. pokračovala v redukci matutina.) Přesto v pracovních dnech zřejmě vynechám tercii a nonu (obědová pauza je právě jedna, standardně půlhodinová, a kromě sexty v ní chci po většinu roku rozhodně stihnout i konzumaci oběda; samozřejmě by šlo tercii připojit ráno k primě a nonu večer k nešporám, to ale přetěžuje zejména ranní "cluster" hodinek a porušuje "veritas temporum").
oficium před reformou Pia X. - Tady již nebude úplně jednoduché opatřit si potřebné materiály. Počítám, že bych si na každou část roku půjčil příslušný díl starého breviáře z knihovny KTF UK (mají jedno vydání z konce 19. stol. i v "chórové" velikosti). Vesperál si lze půjčit tamtéž. Knihu obsahující nápěvy pro laudy jsem viděl oscanovanou na internetu. Pro ostatní hodinky většinou není problém najít noty v digitalizovaných manuskriptech (opakovaně se mi osvědčil mj. tento, ne náhodou františkánský, tj. reprezentující tradici blízkou té, která se prosadila v potridentské reformě), ovšem to, že to poměrně snadno lze, neznamená, že to nezabere značné množství času.
Čas potřebný pro důstojné "odmodlení" této podoby oficia, navíc se zpěvem, je podstatně delší než v případě předchozího kroku. Zejména dlouhé nedělní matutinum bude hodně tvrdým oříškem. I ve všední dny ale bude nutné přejít na výrazněji "mnišský" denní režim s brzkým budíčkem a podobně nezvykle časným uložením se ke spánku. Nejsem si jistý, jestli při zaměstnání na plný úvazek zůstane čas na něco kromě spánku, práce a oficia. Dost možná tady celá "hra" rychle skončí, protože ten, jenž si hraje, i přes velké nadšení potřebuje jíst, občas nakoupit a občas také prostě jen dělat něco jiného než pracovat, zpívat oficium a spát.
pražské předtridentské oficium - Již jen pro přípravu tohoto kroku by bylo potřeba obrovské množství toho volného času, který předchozí krok zřejmě celý sežere. Tady se totiž jedná o rekonstrukci staré liturgické formy z premoderních pramenů, které dosud nebyly vydány v kritických edicích. Předně bude nutné prostudovat to, co zjistili ti, kdo se přede mnou pražským oficiem zabývali. S pomocí toho pak vybrat některý pramen (tištěný nebo rukopisný breviář) jako základ pro rekonstrukci (zejména pokud jde o kalendář, uspořádání žaltáře, texty a rubriky); opatřit si jeho reprodukci (nafotit a vytisknout? přepsat? přeuspořádat si podle něj materiál z novějšího tištěného breviáře?); podle potřeby dohledat nápěvy, které v něm nejsou obsaženy.
Ne až reforma Pia X. - již reforma tridentská oficium zkrátila. Denně zpívat předtridentské oficium znamená buďto přestat chodit do zaměstnání, nebo nespat. Pokud se tento předpoklad neukáže jako mylný, nebudu moci tento krok v plném rozsahu provést a budu se muset omezit na několik kratších (víkendových, týdenních, ...) sond.
Jak jsem zmínil na začátku článku, a jak je i bez toho jistě zřejmé, vše výše řečené je zatím bohapusté fantazírování. Již úvahy o budoucí podobě připravovaného Antifonáře k Denní modlitbě cíkve jsou hudbou dosti vzdálené budoucnosti, ovšem budoucnosti, o jejíž uskutečnění cílevědomě usiluji. Na výpravu zpátky v čase dějinami římského oficia a jeho pražské varianty se možná vydám až možná dokončím Antifonář. Pokud to někdy nastane, milí čtenáři o tom určitě budou včas vědět; nezapomenu jim skrz blog alespoň občas poslat "pohlednici" a zájemce třeba někdy vezmu kousek cesty s sebou ...