Antifonář k Denní modlitbě církve - přemýšlím dál
V červnu jsem ve článku napůl vážně, napůl sebeironicky nazvaném "Antifonář k Denní modlitbě církve. Velkolepé plány" vyhlásil jako cíl projektu In adiutorium úplné zhudebnění českého překladu liturgie hodin. Jako kýžený konečný výstup jsem označil připravení sazby knihy (resp. malé knihovny), Antifonáře k Denní modlitbě církve. A schematicky jsem načrtl jeho koncepci.
Od té doby jsem o Antifonáři vícekrát přemýšlel z různých úhlů:
Jak nakonec naložím s materiály, které jsou teď vedeny
jako jeho svazečky, a kterým jsem v onom programovém článku
předběžně slíbil likvidaci, protože se do mé koncepce nehodí?
V jakých kontextech se dnes slaví liturgie hodin? Je na to kompletní
antifonář adekvátní odpovědí?
V jakých typech knih noty k liturgii hodin vycházely před koncilem?
Ve světle těchto otázek vidím čím dál jasněji, že koncepce představená v minulém článku je nedostatečná. Pokud projekt In adiutorium přivede na svět na jedné straně úplný antifonář (objemné veledílo, které se nikde nebude používat a pokud vyjde tiskem, možná si ho několik málo lidí opatří - ale spíš "z profesionálního zájmu" než pro liturgickou praxi) a na druhé straně lidové nešpory (skromný soubor co možná jednoduchých druhých nešpor pouze na slavnosti), pravděpodobně se částečně mine s poptávkou.
Mniši v Solesmes zahájili vydávání nového Antiphonale Romanum svazkem s nešporami na neděle a svátky. (Podobně, byť o něco úžeji je vymezen rozsah Olejníkových Nedělních nešpor.) Je to naprosto logické rozhodnutí. Velmi málokde se zpívá liturgie hodin celá. Zpěvem je pak podle Všeobecného úvodu k Denní modlitbě církve vhodné vyzdvihnout v rámci dne její stěžejní části (ranní chvály, nešpory; čl. 272) a v rámci liturgického roku dny vyznamenané vyšší slavnostností (neděle, slavnosti, svátky; čl. 271 a 273). Nešpory svátečních dnů jsou doporučovaným minimem slavení liturgie hodin za účasti lidu, i např. ve farnostech (čl. 207).
Výše řečené vnucuje myšlenku, udělat v rámci portfolia projektu In adiutorium mezi úplným vydáním Antifonáře a lidovými nešporami mezistupeň: rozumně velký výběr z obsahu Antifonáře, který vyjde vstříc předpokládatelné liturgické potřebě. Rozsahem by mohl být podobný množství zpěvů oficia zahrnutému dříve v Liber usualis nebo ve Vesperale Romanum. Tradice tištěných římských liturgických knih radí nabídnout dále jako separátní tituly kompletní repertoár pro slavnost Narození Páně a pro Svatý týden a Velikonoční oktáv, protože to jsou tradičně příležitosti k velké "liturgické mobilisaci" a ta se někde může projevit i zpěvem úplného oficia.
Závěrem tedy soudím, že by bylo správné rozdělit Antifonář
k Denní modlitbě církve na dvě řady:
editio plenaria bude obsahovat všechno a kromě mě
z ní sotva kdo bude zpívat; bude se na ni prášit v knihovnách a spíše
jen výjimečně do ní někdo sáhne pro zpěvy k nějaké méně
obvyklé příležitosti.
editio parva bude několik málo svazků výrazně
menšího objemu, ze kterých se třeba někde někdy bude dokonce i
zpívat.