Blog

Tomáš Fryčaj: Katolický kancionál / Předkoncilní "lidová oficia" #7

Po delší odmlce pokračuji v řadě článků sledujících staré publikace částí liturgie hodin v českém jazyce. Toto a dvě další pokračování budou věnována starým kancionálům moravských diecézí. Poděkování za upozornění na ně směřuje do řad církve vítězné, k prof. Hejčlovi. (Viz předmluva k HEJČL Jan: Týden Ducha svatého. Církevní hodinky a mešní modlitby, Olomouc 1931. Plný text v bibliografii na stránkách CDČT.)

[FRYČAJ Tomáš: Katolický kancionál k vzdělání a roznícení skutečné, veřejné i domácí pobožnosti, vydání 10., Brno 1851.]

Připravil jsem PDF se stránkami, které jsou z hlediska našeho seriálu relevantní: KatolickyKancionalFrycaj.pdf [30MB]

[EDIT 19.6.2016] On-line lze nyní prohlížet kompletní páté vydání Fryčajova Katolického kancionálu (Brno 1815) na webu digitalniknihovna.cz. Nedělní nešpory začínají na s. 91.

Bohužel se mi nepodařilo zjistit, kdy vyšel Fryčajův kancionál poprvé. Jisté je, že opakovaně vycházel po celou první polovinu 19. stol. a stal se základem pro kancionál Bečákův (tomu bude věnován další článek), který sloužil další půlstoletí. Byl určen pro olomouckou církevní provincii. (Viz modlitba za pastýře diecéze - na výběr je arcibiskup olomoucký a biskup brněnský, str. 444nn.)

Ranní a večerní písně

Na začátku kancionálu je dosti obsáhlý oddíl modliteb a pobožností pro každodenní použití i k různým zvláštním příležitostem. Vedle konvenčních ranních a večerních modliteb a bizarnějších útvarů, jako je třeba zbožná písnička k rannímu mytí a oblékání, tu najdeme dvě řady po sedmi písních - ranní a večerní písně na celý týden. Ty v době svého vzniku a užívání zřejmě nebyly vůbec dávány do souvislosti s liturgií hodin. Do výběru jsem je nicméně zařadil, protože částí některých z nich se chopila překladatelská komise pracující po koncilu na českém breviáři a zpíváme je dnes v ranních a večerních chválách v liturgickém mezidobí jako hymny.

Nešpory

Kancionál obsahuje nešpory na všechny neděle a velké slavnosti. Stěžejní částí korpusu nešpor je nedělní formulář (s. 96nn). Ten se používal i o svátcích, kdy se vzal vlastní hymnus (v kancionálu rovněž zahrnutý), kapitulum a orace. Pro mariánské svátky je v kancionálu vlastní formulář s žalmy ze společných textů o Panně Marii.

Zcela se tu rezignuje na antifony. To výrazně usnadnilo život jak při sestavování kancionálu (vlastní antifony pro neděle ve zvláštních liturgických dobách a pro slavnosti by zabraly nemálo místa - srov. Svatojanský kancionál, který antifony obsahuje), tak při slavení nešpor. Negativním důsledkem je ovšem značné ochuzení.

Už titul "Písně nešporní na obyčejné nedělní žalmy, s malým jejich opisem" naznačuje, že jde spíše o parafrázi nešporních textů než o překlad v dnešním slova smyslu. Svoboda, kterou si překladatel dopřál (nebo stará regionální tradice českých nešpor?), je cítit ze svérázné úpravy znění úvodního verše:

V. + Bože ku pomoci mé vzezři.
R. Pane Bože všemohoucí * rač přispět ku pomoci.
V. Srdce i ústa zpraviti * bychom tě mohli chváliti.
R. Sláva buď Otci věčnému * Synu i Duchu svatému,
jakož byla na počátku * tak budiž na věky věků. Amen.

Následují žalmy. Víceméně sledují (pravděpodobně latinskou) předlohu, jsou ovšem upraveny tak, aby se poloverše rýmovaly. Rýmy jsou někdy více, někdy méně zdařilé. Nevím, je-li to dáno autorovým neumětelstvím, "básnickou nouzí" nebo jiným citem pro rým, než jaký máme dnes. - Nesmíme zapomenout, že kancionál vznikal v době národního obrození.

Řekl Pán Bůh sám ku Pánu mému! * Syn můj jsi Ty sedniž na pravici k Otci svému.
...
Věčnéť jest knížectví a moc síly tvé * neb v blesku Svatých před denicí zplodil jsem tě.
...
Sláva buď Bohu Otci i jeho Synu * i Duchu svatému utěšujícímu;
jakož byla na počátku nyní i vždycky * tak budiž bez skončení po věky všecky.

Kancionál není notovaný. Odkazuje dílem na běžně známé nápěvy (tak k úvodnímu verši: "Před první písní neb žalmem začíná kněz obyčejnou chorální notou (Deus in adiutorium)."), dílem do nějakého sborníku nápěvů, který však bohužel nikde není výslovně zmíněn (k žalmu 109: "Melodie chorální nro. 72, na kterouž dvě sylaby verše prvního a tři posledního zapadati mají.")

Hymny

Ve výše zmíněných nešporních formulářích je zahrnutý hymnus pro "běžné" neděle a "výchozí" hymnus pro mariánské svátky. Vedle toho zpěvník obsahuje nešporní hymny (v jeho vlastní dikci "církevní chvalozpěvy") pro zvláštní liturgické doby a slavnosti, celkem 22. Srovnal jsem vybrané české hymny Fryčajovy redakce (pro dobu adventní, Narození Páně, Uvedení Páně do chrámu, dobu postní, Zmrtvýchvstání, Nanebevzetí P.M.) se soudobými latinskými hymny, abych zjistil, do jaké míry jde o překlady nebo parafráze oficiálních římských textů a do jaké míry příp. měl moravský farář to sebevědomí opatřit titulem "církevního chvalozpěvu" originální českou píseň, která s odpovídajícím breviářovým hymnem sdílela všehovšudy přiřazení k určité době nebo svátečnímu dni.

(Latinské texty nešporních hymnů jsem bral z víceméně soudobého pramene: Manuale Cantorum sive Antiphonale Romanum, recognitum Juxta novissimum Antiphonale Romanum. Editio nova, Emendata, Leodii: C. Bourguignon 1818. - ke stažení na Lalande Library of Rare Books. Ostatní hymny jsem hledal v Antiphonale Romanum 1912 - to je sice mnohem pozdější, ale pokud vím, nedoznal hymnář v průběhu 19. stol. žádné reformy.)

Hned adventní hymnus, "Z lůna Otce nebeského", je zajímavým případem: v nadpisu se zřejmě hlásí k latinské předloze "Verbum supern[um]." Nešporní hymnus pro dobu adventní byl ale tehdy "Creator alme siderum". Jeden hymnus s incipitem "Verbum supernum" se zpíval o laudách Božího těla, ten ale neobsahuje ani stopy klasických adventních témat přítomných v naší písni.

Řešení záhady přinesl článek na "chantblogu" (blog nabízející velmi zajímavou sbírku nahrávek, textů a not posbíraných z hlubin internetu; kvalita informací poskytovaných autorem je ovšem všelijaká a jeho údaje je dobré ověřovat z více zdrojů) a The Catholic Encyclopedia: Další hymnus s incipitem "Verbum supernum" má adventní/vánoční obsah a ve svých pramenech jsem ho nenašel, protože nepatřil k žádné denní hodince, ale k matutinu.

Vánoční hymnus "Ježíši náš Spasiteli" je dosti věrným překladem "Jesu Redemptor omnium".

Svátek Uvedení Páně do chrámu, který měl v římském breviáři hymnus "Ave Maris stella" z mariánského commune, je tu obdařen originálním hymnem "Matka Páně, děvka čistá." (Přičemž "děvka" tehdy znamenalo totéž co "dívka", nemáme tu tedy před sebou jedinečné a šokující použití motivu "casta meretrix" ve vztahu k Panně Marii.)

Postní hymnus "Slyš ó Bože Stvořiteli" je opět poměrně věrným přebásněním odpovídajícího latinského hymnu "Audi, benigne Conditor".

Ve formuláři nešpor slavnosti Zmrtvýchvstání poznamenává konzultovaný antifonář "Capitulum, hymnus et versiculus non dicuntur, sed eorum loco sequens:" a následuje antifona "Haec dies" a pak antifona k Magnificat. Fryčaj naproti tomu má "starodávný chvalozpěv církevní i také k nešporám," "Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Hallelujah!"

O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie Fryčaj dává zpívat píseň "Ó vznešená nad pannami", překlad "O gloriosa virginum", hymnu ranních chval z mariánského commune. Římský antifonář tu nemá vlastní hymnus, ale hymnus z téhož commune, ovšem samozřejmě nešporní: "Ave maris stella".

Na základě prozkoumaného vzorku hymnů můžeme uzavřít, že "církevní chvalozpěv" u Fryčaje rozhodně neznamená vždy "přebásnění odpovídajícího hymnu z breviáře". Jsou využity také původní české písně a u mariánských svátků, které berou hymnus z commune, zjišťujeme snahu nabídnout namísto toho hymnus originální - ať českou píseň, ať hymnus z jiné hodinky římského breviáře než z nešpor.

Mariánské antifony

Poté, co jsme zkoumali souvztažnost hymnů s odpovídajícími hymny breviáře, pohlédněme toutéž optikou i na závěrečné mariánské antifony. Všechny obsahově nějak, většinou výrazně, korespondují s latinskou předlohou. Dominuje ovšem snaha upravit antifony jako strofické písně, navíc s rýmem. Zřejmě i vlivem toho je výpověď oproti originálu často košatější. (Závěrečné mariánské antifony upravené jako strofické písně najdeme i ve Svatojanském kancionálu. Textově jsou na Fryčajovi zcela nezávislé.)

Oficium za zemřelé

Ke konci kancionálu, před písněmi k pohřbu, je zařazeno oficium za zemřelé: nešpory, matutinum a ranní chvály. Takový objem (ve srovnání s ostatními příležitostmi, pro které se nabízejí vždy jen nešpory) by překvapil, kdybychom toto překvapení už neměli za sebou po setkání se Svatojanským kancionálem.

Jak byly církevní modlitby za zemřelé využívány? Patřily k běžným průvodním obřadům spojeným s pohřbem? Předcházely mu nebo následovaly? Modlili se je lidé v době truchlení?

Alespoň částečnou odpověď na tyto otázky přinášejí nadpisy a rubriky:

(O nešporách:) Nešpory, kteréž odpoledne na svátek všech svatých se říkají.
(O matutinu:) Jestli oficium při pohřbu zemřelého se zpívá, tehdáž kněz k domu přijda a tělo mrtvé pokropě, říká: ...

Není ovšem jasné, zda se nešpory zpívaly jen na Všechny svaté a jitřní a chvály jen o pohřbech a zda při všech. Ale cenné je už to, že víme, že se na Všechny svaté slavily nešpory za účasti lidu a že se při pohřbech, alespoň některých, zpívala část oficia za zemřelé.

Oficium za zemřelé je v rámci kancionálu mimořádné tím, že má antifony - je to ale vcelku pochopitelné: tyto jsou neproměnné a nesou v celku formuláře významné obsahy, bez kterých by oficium výrazně zploštělo a pozbylo svůj specifický charakter.

Nápěvy

Moje dosavadní snahy najít zdroj nápěvů (varhanní doprovod? dražší notovanou verzi téhož kancionálu?) byly naprosto neúspěšné. Přitom je evidentní, že nějaký existoval - jinak by nemělo smysl, aby v kancionálu byla uváděna čísla nápěvů.

Již jsem zmínil, že onen tajemný soubor melodií není nikde v kancionálu výslovně jmenován. Jeden zdroj nápěvů tam ale jmenován je - při matutinu oficia za zemřelé: "Pak se začíná obyčejnou notou v Agendě vyznačenou zpívat jak následuje". Také v samém úvodu oficia za zemřelé: "Ostatně tyto hodinky, žalmy i celé lekce dle noty Agendy Holomoucké zpívány býti mohou." Žádnou katolickou "agendu" jsem zatím v ruce neměl, z předběžné rešerše v knihovních katalozích ale vysvítá, že agendy byly vesměs několikasvazkové manuály ritů se zpěvy vydávané na diecézní bázi - snad něco jako "lokalisovaný usuál". Pokud je tento závěr správný, pak i kdyby se mi podařilo příslušnou "Agendu" najít, našel bych v ní sotva něco pro nás zajímavého. Fryčaj na ni odkazuje jen tam, kde se dá český text zpívat na běžný nápěv z latinského chorálního repertoáru. Nicméně mám v plánu časem nějakou agendu projít - je to liturgický pramen, který jsem dosud neznal, a třeba přinese nějaké překvapení.