Chorál, tradice a autorská práva
Ve světě i u nás se v těchto dnech zintensivnila diskuse ohledně ochrany autorských práv na Internetu mj. v souvislosti s přijetím mezinárodní smlouvy ACTA. Vidím v tom dobrou příležitost vyjádřit svůj postoj ke svým vlastním autorským právům.
Měl bych předeslat, že jednou ze zkušeností, které pro mě jsou konstitutivní, je zkušenost se světem svobodného softwaru. Jako gymnasista jsem ho objevil jako prostor úžasných možností. V první řadě mě samozřejmě nadchla možnost mít kvalitní software zdarma a legálně. Svobodný software je především velikým darem. Zároveň je ale pozváním: jestli to umíš, dej také něco ze sebe!
S jistým vnitřním odstupem teď vzpomínám na toho teenagera, kterým jsem býval - který pořádný kus jedněch letních prázdnin věnoval studiu teoretických principů Unixu, aby se mohl stát vývojářem linuxového jádra. Už jsem někdo trochu jiný. Systémovým vývojářem jsem se nestal a stát nechci. Vlastně jsem ani nikdy nenaprogramoval žádnou smysluplnou aplikaci, kromě jednoho redakčního systému (který není svobodný) a jedné nepříliš hratelné hry. Ale filosofie svobodného softwaru výrazně ovlivňuje můj postoj k "duševnímu vlastnictví".
Autoři komerčních děl usilují o výdělek a proto dávají své výtvory k disposici pouze tomu, kdo za to zaplatí. V tomto právním režimu se šíří i mnoho liturgické hudby, v některých zemích dokonce samotné liturgické texty. (To považuji za skutečnou tragédii.) Projekt In adiutorium byl od počátku koncipován jako nevýdělečný. V duchu podobném svobodnému softwaru necílí na zisk dosahovaný zákonným omezením šíření výtvorů, ale na to, aby jeho plody mohly být co možná široce využity. Chce být darem. (Nebylo by ovšem namístě vydávat se za nějakého velkého dobroděje. Nejsem hudebník - ani nadáním, ani vzděláním - a to, co tvořím, nemá ani zdaleka takové kvality, aby se to dalo prodávat.)
Velmi záhy poté, co jsem na těchto stránkách vystavil první noty, jsem proto hledal vhodnou svobodnou licenci, která by definovala jejich právní status. Zvolil jsem licenci Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, která garantuje každému právo noty kopírovat, šířit (vč. prodeje), a dokonce i upravovat nebo používat v rámci vlastních děl, za předpokladu, že je uveden autor původního díla a zachovány licenční podmínky.
Vícekrát jsem v souvislosti s autorskými právy přemýšlel o době, kdy vznikal klasický repertoár gregoriánského chorálu. Starověcí a středověcí hudebníci, kteří stáli u vzniku dodnes obdivovaných melodií, jsou v drtivé většině neznámí. Nebyli důležití. A neznali dnešní pojem autorství. Je také pravděpodobné, že většina nám dnes známých nápěvů nevznikla v jednom časovém bodě, ale vykrystalisovala během staletí užívání.
Mé cíle jsou vlastně podobné těm, které měli oni bezejmenní hudebníci křesťanského starověku a středověku: oslavovat Hospodina nejen slovem, ale i co možná kvalitní hudbou. Ta by měla být dobře šiřitelná - nebo lépe: tradovatelná. Tradice je proces uchovávající, ale také selektující a zdokonalující. Možná je na čase revidovat zvolenou licenci a vybrat takovou, která je "s procesem tradice kompatibilnější". Je zbytečné chtít, aby ten, kdo mé antifony přetiskuje nebo upravuje, uváděl původního autora. Jediné, co považuji za nezbytné, je, aby odvozená díla proces tradice neporušovala - tedy aby jejich tvůrci nebránili dalšímu svobodnému šíření a upravování.
Je namístě se zeptat, zda je vůbec oprávněné nějaký proces tradice očekávat. Liturgie hodin je po hudební stránce polomrtvá (když už se ji nějaké společenství modlí, zpravidla ji nezpívá; když, tak jen výjimečně) a české země malé. I když horlím pro liturgii v národním jazyce, vidím, že pro proces zrání liturgické hudby tradováním nevytváří národní, resp. jazykový partikularismus nijak dobré podmínky. Že by v následujících stoletích v českých zemích vznikl hudební výraz liturgie hodin kvalitativně srovnatelný s latinským gregoriánským chorálem, to zřejmě nelze očekávat. Přesto pouštím své noty do světa tak, aby případnému procesu tradice nic nepřekáželo. Licence je mu otevřená. A kdo chce mé zpěvy upravovat nebo použít jako součást svých děl, nemusí je přepisovat, protože má (za předpokladu, že sám k sazbě hudby používá LilyPond) k disposici všechny zdrojové kódy.