Denní modlitba církve na WYD v Madridu

1.9.2011 20:00 | kategorie: Ze života | Komentáře

Mezi těmi, kdo se plní dojmů vrátili z Madridu, byla i moje sestra. Mezi jejím vyprávěním zážitků z "pouti" mě obzvlášť zaujala zmínka o několikeré společné modlitbě breviáře.

Moje sestra (snad se nebude zlobit, když ji trochu "napráskám") má k breviáři úplně jiný vztah než já - nikdy k němu nenašla cestu a nikdy s ním nenašla společnou řeč. Nějaké zkušenosti s ním už dřív udělala na DCM Vesmír - a nenašla v něm ani trochu zalíbení. Je pro ni složitým systémem rituálů ("střídají se ve čtení a já se jenom modlím, aby na mě nepřišla řada něco začínat, protože nevím, kdy, jak a co") a modliteb, které jí nedávají smysl ("... blesky, mraky, chvalte Pána ... to je mi prostě k smíchu: jak můžou blesky chválit Pána?"). (Aby bylo jasno, vůbec netrpím představou, že by každý správný katolík měl milovat breviář - je to věc povahy, povolání, ... A kdo nás dva zná, většinou ví, že já sice nadělám víc rádobyzbožného rámusu, ale ségra je nakonec blíž Pánu...)

Vyprávěla mi, jak se několikrát modlili breviář cestou v autobuse z mobilu (díky webu ebreviar.cz). "A jeden den jsme se modlili ranní chvály v Tarragoně. Zpívané se skupinou Credenc. To byla krása..." To vzbudilo mou zvědavost. Se zájmem jsem záznam oněch ranních chval z Tarragony shlédl v archivu TV Noe. (Je potřeba trocha trpělivosti, ranní chvály začnou až po delším vstupu hlasatelky.)

Beru to jako trochu vody na svůj mlýn - denní modlitba církve se zpívanými žalmy a kantiky může být pro některé lidi mnohem víc oslovující než recitovaná. I z toho důvodu má smysl snažit se připravit podklady pro to, aby bylo možné ji zpívat.

Pod vlivem toho, co jsem zažil a četl v Německu, jsem očekával velice tvůrčí zpracování oněch vychvalovaných zpívaných ranních chval. Co jsem pak viděl, mě překvapilo: ranní chvály do poslední čárky vzaté z breviáře (Všeobecný úvod k denní modlitbě církve umožňuje pro podobné příležitosti poměrně dalekosáhlá přizpůsobení - nasnadě by byl např. výběr textů vhodně se dotýkajících zvoleného tématu dne) a hudebně zpracované tak, jak je to, podle toho, co jsem vyzvěděl od kolegů-seminaristů, zvykem v pražském semináři o svátcích: žalmy zpívané v alternaci schola-lid, antifony recitované (resp. zpívané recto tono), responsorium zpívané na žalmový nápěv. Zmiňovaná hudební skupina posloužila pouze zpěvem jako jeden ze střídajících se chórů a skromným klávesovým doprovodem. Ve své podstatě to byly velice chudé zpívané ranní chvály. A už ty (nebo právě ty?) byly pro někoho velice oslovující.

Nejsem si jistý, co si o celé té věci mám nakonec myslet. Když jsem slyšel antifony zpívané recto tono, bylo mi skoro do pláče a moje první spontánní reakce byla "to nemohli dát někomu dvě stovky, aby jim pro ty ranní chvály složil čtyři krásné antifony?" Na druhou stranu, právě ta velká chudoba (antifony recto tono, všechny žalmy na jeden notoricky známý nápěv - snad od Korejse) možná umožnila zapojit se bez přípravy celému tomu velkému množství lidí.