Jak to mají Němci #3: Kleines Antiphonale zum Stundenbuch

20.6.2011 19:13 | kategorie: Knihy | Komentáře

[ROHR Heinrich: Kleines Antiphonale zum Stundenbuch, Freiburg - Freiburg-Basel-Wien, 1995.]

Hubená knížka ve formátu německého breviáře (ten je poněkud nezvyklý, užší a vyšší než má český breviář), okolo čtyř set stran biblového papíru. "Malá, ale šikovná" - vydavatelům se na tento malý prostor podařilo "natlačit" všechno, co je potřeba ke zpěvu ranních chval a nešpor z celého temporálu a ze sanktorálu commune a osm vybraných slavností.

Co to znamená? Pro každý den, který se vejde do výše vymezené množiny, hymny, antifony a texty žalmů se značkami, které usnadňují zpěv podle žalmových tonů. Ke knížce je přiložený dvojlístek s tabulkou žalmových tonů upravených, aby odpovídaly zvláštnostem německého jazyka. Každý tonus je možné zpívat jednoduše (jednotkou je verš) nebo rozvinutě (jednotkou jsou dva verše, druhý verš má jiný tenor). Co nepovažuji za zcela samozřejmé, je, že do publikace byly zahrnuty žalmy invitatoria s ozdobnými nápěvy na různé tony a výběr antifon k nim.

Textový materiál breviáře je tak rozsáhlý, že každý projekt antifonáře, který nemá trvat nekonečně dlouho a vyústit v mamutí foliant, který si pravděpodobně nikdo nekoupí, musí rozumně nastavit kritéria výběru toho, co bude zhudebněno a zahrnuto a co se zanedbá. V tomto případě bylo vynecháno proprium sanktorálu - tj. vlastní texty svatých - texty, které se využijí max. jednou ročně a v hierarchii liturgické závažnosti mají nízkou prioritu. Dále modlitba uprostřed dne - to je podstatná úspora, třetina žaltáře. Texty žalmů zaberou hodně místa. Předmluva ukazuje, že autor při sestavování publikace myslel na diecézní kleriky a na laiky a většina pracujících laiků nemá možnost modlit se během pracovního dne ve společenství. Trochu mě překvapilo, že byl vynechán i kompletář - ten tolik místa nezabere a myslím, že jeho využitelnost (myslím třeba jen na akce pro mládež) je nezanedbatelná. Další redukcí bylo vynechání všech nezpávaných textů - čtení a modliteb. Formát a velikost (hubená, lehká) je přizpůsobena použití zároveň s běžným breviářem, "vedle něj".

Knížka vyšla před více než deseti lety, takže nejspíš nemám příliš velkou naději ještě ji nekde sehnat, ale rozhodně se o to pokusím, protože myslím, že "Kleines Antiphonale zum Stundenbuch" je dobrý vzor směru, kterým by se projekt "In adiutorium" mohl ubírat směrem ke smysluplnému výstupu. Možná bych se z něj měl naučit v první řadě umění redukce - vybrat to, co je opravdu důležité, a systematicky zanedbat všechno ostatní.

Závěrem musím zopakovat, co už jsem přinejmenším jednou napsal: kdybych žil na druhé straně českoněmecké hranice, tento web by nikdy nevznikl. "Kleines Antiphonale zum Stundenbuch" samo o sobě by k uspokojení mé potřeby denní modlitbu církve zpívat bohatě stačilo.