Blog

Povýšení svatého kříže, Milevsko 13. 9. 2023

"Svatý hřeb"

V létě 2020 geofysikální průzkum kostela sv. Jiljí v areálu milevského premonstrátského kláštera odhalil dosud neznámé prostory v hmotě severní zdi chrámové lodi, interpretované jako trezorová místnost a přístupová chodba k ní. Z nově objevené místnosti vybíhá menší dutina, snad po vyhnilém trámu, a hluboko v ní sonda s kamerou našla trosky dřevěné schránky s ozdobami z drahých kovů. Při rozebírání trosek po jejich vyzvednutí pak byl mezi nimi nalezen železný předmět hřebovitého tvaru ozdobený zlatým křížkem. Objevitelé nešli daleko pro senzační interpretaci: jde o relikvii, část hřebu považovaného za jeden z těch, které se staly nástroji Kristova umučení. Hluboko do dutiny za tajnou místností byla vzácná relikvie ukryta snad v obavách z drancování v období husitských válek.

Provedené expertízy přinesly data, která připravenou legendu neproblematisovala, a církevní i světští představitelé se pustili do práce, aby objev pokud možno obrátili ve zdroj příjmů pro klášter i region. Zrodila se značka "Svatý hřeb z Milevska" (1, 2).

Nešpory

13. 9. 2022 byl hřeb v milevském klášteře poprvé představen veřejnosti - od 16:00 se konala tisková konference o objevu a výsledcích provedených znaleckých zkoumání, v 17:00 navázaly první nešpory Povýšení svatého kříže, slaveného tu nově, podle všeho právě s ohledem na relikvii, jako slavnost. Skromnou ukázku z těch nešpor pro budoucnost uchoval sestřih Jaroslava Mareše (0:36 vstupní průvod, 5:18 okuřování oltáře, 11:46 snad přímluvy / závěr nešpor).

Že se relikvie spojená s umučením Páně slaví o tematicky příbuzném svátku již figurujícím v liturgickém kalendáři, to dobře odpovídá dnes platným předpisům (srov. Notificazione su alcuni aspetti dei calendari e dei testi liturgici propri, Notitiae 1997, s. 284-297, čl. 6).
Do r. 1914 se v českých zemích slavil také samostatný svátek Kopí a hřebů Páně. (K okolnostem jeho zrušení Stejskal F.: Kalendář církevní v Čechách nově upraven, ČKD 1914/4, s. 360)

První nešpory Povýšení svatého kříže se v Milevsku slavily i letos, za pěvecké a ceremoniální podpory ze Strahova a za předsednictví českobudějovického biskupa, v jehož diecési se klášter nachází. Premonstráti tentokrát sami zveřejnili několik videoukázek:

• responsorium Nos autem gloriari oportet (CANTUS 007238)
• Magnificat (česky, nápěv II.D se slavnostní mediací) a antifona Crux Iesu Christi (CANTUS 001963)
• otčenáš, orace, požehnání, Benedicamus Domino, Salve Regina

Za pozornost stojí, jak se při zpěvu českého textu Magnificat na nápěv se slavnostní mediací ve více verších nedostává slabik. (Já v česky zpívaném oficiu slavnostní mediace nikdy nepoužívám a do českého antifonáře s nimi nepočítám.)

Antifona k Magnificat nesouhlasí s žádnou z těch, které má pro svátek Povýšení svatého kříže solesmeské Antiphonale Romanum II, a nakolik se dá soudit podle CantusIndexu, je specifická pro premonstrátskou tradici.

Že se na konci nešpor po požehnání místo Ite in pace (Jděte ve jménu Páně) zpívá Benedicamus Domino je věc rubrikám pokoncilního breviáře cizí, ale v již zmíněném solesmeském antifonáři dovolená, hlavně jako možnost použít tradiční nápěvy. (Jak efektní některá sváteční zpracování jsou je na záznamu z Milevska dobře předvedeno.) Pro premonstráty ovšem Benedicamus v nešporách pokoncilního oficia žádnou novinkou nedávného data není, ti si ho kodifikovali už v roce 1988 v Thesaurus liturgiae Praemonstratensis (viz na konci nečíslovaných stránek se zpěvy nedělních nešpor).

Závěrem

Nikdo mě nebude podezírat, že bych neměl rád relikvie, zvlášť stanou-li se záminkou k úpravě místního liturgického kalendáře a dokonce ke slavnostním nešporám. Přeci by mi ale v tomto případě bylo milejší ze strany církevních představitelů víc zdrženlivosti a historické přísnosti - i kdyby to znamenalo méně nešpor.

Samozřejmě dnes u mnoha relikvií nemůžeme dojít až k evidenci jejich pravosti, ale můžeme se opírat alespoň o delší historii zdokumentované úcty k nim. Domnělá relikvie, která je spektakulárně objevena v 21. století a není ji možné přesvědčivě spojit s jednoznačnými historickými doklady, že, kde, kdy a kým jí skutečně byla prokazována úcta jakožto hřebu z Kristova kříže, může být opatrně zpřístupněna soukromé úctě, kdyby jí snad někdo chtěl úctu prokazovat (a příp. pak lze škálovat míru oficiálního církevního schválení a liturgického slavení, opírajícího se primárně o onu lidovou úctu a případné zázraky, ne o jistotu historické pravosti relikvie). Hned kolem ní, jen na základě vývodů z toho mála, co o ní s jistotou víme, slavit pontifikální nešpory a udělovat s ní požehnání, je projev lehkověrnosti, která církvi nesluší a na vážnosti nepřidává.

Modlitba žalmů na setkáních mládeže

Už je to víc než deset let, co se na Světových dnech mládeže v Madridu v rámci jednoho z dopoledních programů českého centra slavily jednoduché zpívané ranní chvály a co se na Celostátním setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou konaly slavnostní nešpory ze slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Podle všeho to byla jenom zvláštnost těch dvou bezprostředně po sobě jdoucích let - pokud vím, nikdy předtím ani potom se na masových akcích v rámci programu připravovaného v gesci Sekce pro mládež ČBK liturgie hodin společně neslavila. Díky marnému vyhlížení nějakého jejího dalšího uvedení jsem však v posledních letech zaznamenal něco, co si tady snad také zaslouží zmínku: totiž společnou modlitbu (jednotlivých) žalmů.

• CSM Hradec Králové 2022
  • večerní modlitba, úterý 9. 8. (Žalm 91, s doxologií; "Nyní s důvěrou v našeho nebeského Otce, který nás vysvobozuje od všech úkladů a nebezpečí, se společně ... pomodlíme 91. žalm.")
  • ranní modlitba, středa 10. 8. (Žalm 106, 1-5.47-48)
  • večerní modlitba, středa 10. 8. (Žalm 139,1-2a.5.13b.14b-15; výjimečně ne na chóry), tamtéž dál Magnificat (s doxologií)
  • ranní modlitba, čtvrtek 11. 8. (Žalm 27, s doxologií)
  • ranní modlitba, pátek 12. 8. (Žalm 139 - Bible21; vč. kletebných veršů, které jsou v breviáři vynechané)
  • ranní modlitba, sobota 13. 8. (Žalm 5 - Bible21; opět vč. kletebných veršů; s doxologií; "Je modlitbou spravedlivého, který se modlí nejen za vysvobození od utrpení, ale také za to, aby mohl v plné soustředěnosti sloužit Bohu.")
• SDM Lisabon 2023
  • středa 2. 8. (Žalm 67, s doxologií; "... a má v nás růst touha předávat naši víru. Tuto touhu vyjadřuje jeden žalm, žalm 67.")

(Kde není uvedeno jinak, byl použit liturgický překlad.)

Jsem z toho rozpačitý. Samozřejmě vůbec nic nenamítám proti uvádění účastníků setkání do modlitby žalmů. Jenže uvádění je právě to, co se tady neděje: pořadatelé bez odpovídající katechese, jen s minimálními nezbytnými praktickými pokyny (v nemnoha případech alespoň s jednou až dvěma větami úvodu ke křesťanskému čtení daného žalmu, na způsob nadpisů v žaltáři), nechávají v rámci společných modliteb recitovat vybrané žalmy, jako by to byl způsob modlitby v církvi běžný a dobře známý. Možná potichu předpokládají nějaké předchozí znalosti (třeba se to tak praktikuje na diecésních centrech mládeže?), ale obecně v církvi to běžně praktikovaný a dobře známý způsob modlitby naprosto není.

Čtenář možná namítne, že se žalm přeci zpívá každý den v bohoslužbě slova a že u velké části účastníků setkání mládeže lze předpokládat nějakou zkušenost s recitací žalmů v rámci společné modlitby breviáře. Ale to je právě něco výrazně jiného: žalmy v liturgickém rámci jsou součástí komplexního přediva významů. Při slavení liturgie je normální léta nerozumět ani zdaleka všemu a mnohé konat nebo přetrpět prostě protože tak koná církev. Osobní zbožnost se živí z té části, které rozumí, a porozumění zbytku se během let postupně sbírá z četby, katechezí, kázání, rozhovorů se znalejšími. Ale modlit se konkrétní žalm - ne protože je součástí daného liturgického programu, ale jako specificky vybraný pro danou osobní nebo společnou modlitbu a jako její stěžejní text - to už si žádá určité základní porozumění žalmům - jejich jazyku, poetickému stylu, myšlenkovému světu, typologii - a zejména tomu, jakými způsoby k žalmům přistupuje křesťanská modlitba, která je vždycky jejich více či méně radikální reinterpretací ve světle novozákonního zjevení. Přistupovat k žalmům jako ke knize k použití připravených, přímo modlitelných křesťanských modliteb je hrubé zjednodušení a kdo se je takto modlit snaží, nutně bude zklamán, protože takový přístup zkrátka není adekvátní. Kdo učí modlit se žalmy, nemůže se proto omezit na praktický návod "teď se pomodlíme žalm: budeme ho říkat po verších na dva chóry, jeden chór chlapci, druhý dívky."

Samozřejmě je třeba ocenit podržení kletebných veršů, které nedostatečnost naivní křesťanské modlitby žalmů činí obzvlášť zjevnou. A ovšem některé mají značný - byť zatím trestuhodně nevyužitý - potenciál zmemovatelnosti. "... naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!"

Praktické

Když pořadatelé setkání mládeže zavádějí do církevního provozu jako relativně novou/nezvyklou praktiku společnou recitaci jednotlivých žalmů, má smysl ptát se, jak to i po praktické stránce dělat dobře.

Zvláštně působí ty případy, kdy na pódium nastoupí kněz a dva mládežníci, přičemž kněz modlitbu uvede, ale recitace žalmu se sám neúčastní. To je proti duchu antifonální psalmodie - když se říkají/zpívají žalmy na chóry, nepočítá se s tím, že by někdo (zvlášť takhle všem na očích) stál mimo a jen přihlížel nebo dohlížel. Je to společná modlitba povýtce.

Když společnou recitaci vedou jednotlivci, tempo a výrazové prostředky často nejsou příliš příznivé pro recitaci opravdu společnou. Když se na pódium postaví ne jednotlivec, ale dva nebo tři předříkávající společně, má to na parametry důležité pro spolumodlitelnost blahodárný vliv.

Uznávám, že rozdělení podle pohlaví je rychlý a snadný způsob, jak shromáždění rozdělit na dvě přibližně stejně velké části, ale kdyby to bylo na mně, pro potřeby (para)liturgické praxe by se toto už tak víc než dostatečně palčivé rozdělení lidstva dále neakcentovalo, víc by se hrálo na ono Pavlovo "už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena," a kde se zdá málo vhodné tradiční rozdělení na dvě strany liturgického prostoru, do chórů by se dělilo třeba podle sudých a lichých měsíců narození.

Rozdělení na evangelní a epištolní stranu je nevhodné jenom tam, kde je shromáždění tak velké nebo rozptýlené a akustika prostoru tak špatná, že by lidé na vnějších okrajích protilehlou stranu recitovat vůbec neslyšeli. Tedy jde zejména o problém masových akcí ve venkovním prostoru. V hale, kde se konal předprogram SDM, by nejspíš na strany bez problémů recitovat šlo.

Žalmy jsou už podle svého hebrejského i řeckého jména písně a praxe jejich modlitby by to měla přiměřeně brát v potaz (srov. VPDMC 103 a 278). Samozřejmě některé jsou písňovité výrazněji než jiné a i recitace žalmů má v církevní tradici odedávna pevné místo, ale alespoň někdy některý žalm by se zpívat měl - ať už text biblického překladu na nápěv psalmodie, nebo vhodná písňová parafráze.

Salvátorská pouť, Chrudim 2023

Nešpory slavené každoročně v Chrudimi v předvečer pouti k zázračnému obrazu Nejsvětějšího Salvátora jsem měl v hledáčku už několik let a letos jsem se na ně konečně vypravil. Podobně, jako se poutě k význačným vyobrazením Panny Marie konají obvykle o vhodném mariánském svátku, koná se pouť k chrudimskému obrazu Kristovy tváře o svátku Proměnění Páně (resp. o nejbližší neděli, ale letos svátek sám na neděli připadl). Nynější tradice zpívaných nešpor v předvečer poutní slavnosti je doložena přinejmenším od r. 2010.

K tomu srov. též farní časopis Salvátor, č. 35 (srpen 2016), s. 10-11: "Po příchodu otce Jiřího [Heblta] do naší farnosti se společně snažíme navázat na bohatou tradici pouti a udržet ji. Sem patří např. sobotní nešpory v kostele sv. Kateřiny" a v témže čísle s. 1, kde se ten příchod do farnosti klade do r. 2009.

Nešpory s vystaveným obrazem se tradičně konají ve filiálním kostele sv. Kateřiny, patrně s ohledem na to, že farní kostel o salvátorském víkendu bývá obležen pouťovými atrakcemi a související hudební produkcí, což zpívané modlitbě úplně nepřeje. Možná ale zároveň jde o volbu prostoru přizpůsobenou očekávanému počtu příchozích. Menší kostel byl obsazen jen asi ze čtvrtiny a i starší fotodokumentace ukazuje návštěvnost podobnou.

Pro příchozí byly připraveny vkusně vysázené a dvoubarevně vytištěné sešity s kompletními texty i notami. Když jsem jel do královéhradecké diecése, na nešpory slavené v dané farnosti (pokud je mi známo) právě jen jednou do roka a nejspíš ne kdovíjak dlouhou řadu let, počítal jsem s tím, že půjde se vší pravděpodobností o nešpory Olejníkovy. Ale v tom jsem se hrubě spletl. Po dnešku vím, že chrudimský kůr patří k těm, které chovají vlastní zhudebnění části denní modlitby církve - přinejmenším oněch prvních nešpor svátku Proměnění Páně.

Vstupní průvod s obrazem, jeho vystavení a okuřování oltáře doprovodila varhanní improvisace. Pak varhany utichly a daly celebrantovi tón pro úvodní verš, zpívaný na variantu běžného chorálního nápěvu z předkoncilních římských knih.

Hymnus se zpíval na jiný nápěv, než má v červeném hymnáři. (Nakolik si ho pamatuji, mohlo snad jít o nápěv písně č. 719 z Jednotného kancionálu.) První žalm na chorální nápěv VIII.c, antifona na jednoduchý prokomponovaný nápěv s tím souhlasící. Nápěv druhého žalmu v hrubých obrysech připomínal VII. tonus se slavnostní mediací, ale antifona se v mezích VII. modu každopádně nedržela. (EDIT téhož večera: tady je možné slyšet druhý žalm s příslušnou antifonou.) Podobně pro Magnificat (o němž dále) byl v notách nápěv I.g a antifona nectící zákonitosti modu I. Kantikum podle Zj 19 dostalo speciální nápěv, kde pro tři ze čtyř aleluja rámujících každý verš (úvodní aleluja, první responsum, první ze dvou aleluja druhého responsa) byl použit motiv ze začátku starobylé místní písně Ó Salvator.

k ní noty: Svoboda Jan: Nebeský lékař Kristus Ježíš v zázračném svém obraze v kostele děkanském v Chrudimi od 5. dubna 1676 k veřejnému uctění vystavený, co zvláštní Spomocník v těžkostech k němu se utíkajících, Kolín 1880, s. 125
text z 18. stol.: Petržílka Václav Baltazar: Nebeský lékař Kristus Ježíš, v zázračném a milosti plném obraze svém v kostele farním Nanebevzetí nejsvětější Rodičky Boží Marie Panny, v královským věnným a krajským městě Chrudími se stkvějící, a rozličné milosti žádajícím sebe udělující, Hradec Králové 1735, s. 181

Nešpory celé odzpíval chrámový sbor na kruchtě, střídající se po verších muži-ženy. Zvláštně to vyznělo v kantiku z Apokalypsy, které sice v notách mělo vyznačenu responsoriální strukturu jako v breviáři, ale při provedení na ni nebyl brán zřetel. Podobně jako v běžných žalmech se i tady střídaly půlky sboru po verších a zpívaly je od úvodního do závěrečného aleluja v celku, beze stopy responsoriálního přednesu.

K responsoriu můžu napsat jen že nápěv byl volně složený, určitě nešlo o variantu žádného z mně známých tradičních nápěvů.

Magnificat bylo v notách česky a opatřené chorálním nápěvem, o němž výše, ale fakticky místo toho sbor provedl latinsky nějaké vícehlasé zpracování. To za mě bylo nejslabším kusem večera - text kantika byl o několik veršů zkrácen (dost možná už skladatelem - krácení žalmů při figurálních nešporách bylo do 19. stol. značně rozšířenou úpadkovou praxí) a provedení celkově nebylo příliš zdařilé. Protože sbor neznám, nevím, jestli si naložil kus nad své síly, nebo se akorát momentálně nezadařilo.

Po závěrečné modlitbě následoval výstav Nejsvětější svátosti s litaniemi. Podle toho, co mi z jejich textu uvízlo v paměti, nejspíš šlo o nějakou variantu litanií k nejsvětějšímu jménu Ježíš. V programu byly v litaniích vyznačeny čtyři předěly, označené jako "1.-4. vstup". Nevěděl jsem, co od toho čekat, a počítal jsem nejspíš snad s obměnami hudební formy nebo instrumentálními vložkami, ale ve skutečnosti šlo o vstupy předsednické, rekapitulující předešlé invokace v proslovech na pomezí osobní modlitby a minikázání. Mimoděk jsem si při tom vzpomněl na akathist - východní pobožnost, kde se také střídají série invokací s rozvinutější modlitební formou, která ovšem má pevně daný text v hymnickém rejstříku, zpívaný na vhodný recitativní nápěv a tvořící se sériemi invokací plynule tekoucí sevřený celek, zatímco zde ony předsednické vstupy, jakkoli obsahem solidní a vkusné, dělaly v litaniích nelibý přeryv a působily antiklimakticky.

I když litanie jsou klasickou formou lidové pobožnosti, tady dostala přednost slavnostnost. Invokace zhudebněné (namísto stereotypního recitativního nápěvu) tak, aby hudba jaksi ilustrovala slova, při střídání různých druhů vícehlasu; odpovědi podobného rázu a průběžně se měnící melodie. Lidový zpěv tu tak (narozdíl od nešpor) nebyl možností ani teoretickou. Litanie uzavřela modlitba "Dobrý Ježíši, svatý Salvátore" (modlitba spíš lidového rázu, formulovaná v první osobě singuláru). Následovala orace z obřadů eucharistického výstavu, svátostné požehnání, a na závěr zbylé sloky písně Ó Salvator. (Kdy se zpívaly dvě první si nevzpomínám - nejspíš před litaniemi během přípravy výstavu.)

Mám-li to nějak shrnout, hudební tvar "salvátorských nešpor" mě nenadchl, ale také neurazil. Za povšimnutí stojí na jedné straně určitá návaznost na tradiční chorální repertoár (úvodní verš, nápěv prvního žalmu a onoho neprovedeného, ale v notách zapsaného Magnificat; možná volněji i druhého žalmu), na druhé straně antifony nenechávající se svazovat schématy systému osmi modů a nejspíš svědčící o přesazení tradičních nápěvů psalmodie do jiného konceptuálního rámce.

Do Chrudimi se budu muset - ne nutně o pouti - časem vypravit znovu. Jak jsem jel bez velkého plánování jen na otočku a ještě cestou hodinu ztratil, zpackav přestup v Pardubicích, z města jsem nakonec neviděl vůbec nic. Ani ten děkanský kostel, kde se pradědeček Zástěra o Vánocích někdy po roce 1906 stal cyrilistou (Cyrill 1916, s. 24).

Aby si slova vymlela koryta

... systém potřeboval tak tři roky stability, aby si data takzvaně vymlela koryta. (zdroj)

Přiznání: nikdy jsem jako vývojář nepracoval na systému tak velkém a tak intensivně používaném, aby se dalo mluvit o tom, že si data opravdu vymílají koryta. Ale ta základní skutečnost, že se systém v průběhu používání adaptuje, aby lépe vyhověl potřebám, že ustupuje tlaku procesů, které skrz něj procházejí, ta je společná snad všem déle běžícím netriviálním systémům. A přijde mi, že obraz vody vymílající si koryto je (samozřejmě v mnohem menším měřítku) výstižný i pro způsob existence zde nabízených chorálních nápěvů pro zpěvy oficia. Na začátku nebyl geniální výtvor umělce ani solidní dílo zdatného řemeslníka, ale nápěvy složené často opravdu hrubě a neuměle. A jak je zpívám den za dnem a rok za rokem, slova si hledají příhodnější cestu a nápěvy jim ustupují. Překážky jsou překonávány nebo obcházeny, hrubosti obrušovány, volný materiál odnášen po proudu. A já, i když se v zasahování do podoby toku nedržím úplně zpátky, jsem přeci zejména tím, kdo se stará o to, aby korytem tekla voda, s pošetilou nadějí, že z toho (velkým dílem samovolného) procesu nakonec přeci jen vzejde něco v zásadě dobrého a hodnotného.

Papežské nešpory ke Dni modliteb za péči o stvoření 2016

Aktivity hlavy světové církve podrobně nesleduji, a tak jsem až teď zaznamenal jedny starší příležitostné nešpory, které si dle mého soudu zaslouží, aby jim bylo věnováno pár řádků.

V červnu 2015 byla zveřejněna "zelená encyklika" papeže Františka Laudato si' a v srpnu téhož roku papež (v návaznosti na již od r. 1989 trvající obdobnou iniciativu Ekumenického patriarchátu) stanovil, že se i v katolické církvi bude každoročně 1. září konat den modliteb za péči o stvoření. Následujícího roku se pak u příležitosti tohoto dne konaly nešpory v basilice sv. Petra, kterým papež osobně předsedal. Jejich průběh a náplň jsou dobře zdokumentované: na webu Svatého stolce je k disposici brožurka s kompletními texty a zpěvy, na YouTube je videozáznam.

Texty

Jako základ posloužila liturgie dne (čtvrtek 22. týdne v mezidobí), tedy nešpory čtvrtka 2. týdne žaltáře. Pro danou zvláštní příležitost byl uzpůsoben výběr hymnu a čtení, k žalmům byly doplněny žalmové orace a do přímluv dvě příležitostné prosby. Tedy úpravy jsou poměrně úsporné, většina textů z liturgie dne je ponechána na svém místě. "Rituální designéři" z úřadu pro papežskou liturgii si dali záležet na tom, aby nevznikal (nebo se přinejmenším dal dobře rozporovat) dojem, že den modliteb za péči o stvoření je v organismu liturgického roku svébytnou entitou na způsob svátku, která dostává vlastní liturgický formulář, nebo že se v rámci liturgie hodin zavádí obdoba mešních formulářů za různé potřeby.

Církevní autoritou zavedené každoroční dny modliteb za specifické úmysly jsou jakousi pokoncilní reinkarnací prosebných dnů (Všeobecné pokyny k liturgickému roku a kalendáři, čl. 45-47). Ty se slavily jen mší a procesím s litaniemi, na texty oficia vliv neměly. Zdá se však, že den modliteb za péči o stvoření jako jeden z novodobých prosebných dnů (s určitým závazným dopadem na mešní liturgii dne) chápán není a je to jen méně formální modlitební iniciativa. Každopádně není uváděn v seznamu prosebných dnů úvodem českého direktáře.

Můžeme se ptát, nakolik bylo v roce 2016 ke slavení nešpor přistoupeno s ohledem na zrovna na ten den připadající příhodné texty. Nebo, kdybychom otázku přeformulovali pragmaticky: jestli jsou texty čtvrtka 2. týdne žaltáře tak tematicky vhodné, že by mělo smysl uvažovat o jejich použití pro den modliteb za péči o stvoření i v jiné roky, mimo běžný pořádek žaltáře, s využitím VPDMC 251 a 252. Zdá se však, že texty jsou příhodné spíš jen všedně a motivy dobře vztáhnutelné ke dni modliteb za péči o stvoření se v žalmech i v ostatních liturgických textech z cyklu žaltáře vyskytují i v řadě jiných dnů.

Píseň La creazione giubili, která posloužila ve funkci hymnu, podle všeho není součástí italského breviáře, vybraná je z kancionálového repertoáru. Je to píseň (nakolik můžu soudit, spíš banální písnička) chválící Nejsvětější Trojici a první sloka mluví o chvále, kterou Bohu společně vzdává celé stvoření.

(Tak jako ani volný výběr hymnu,) doplnění žalmů volně složenými žalmovými oracemi samozřejmě není legální úprava, ale papežská liturgie zkrátka požívá svobod odpovídajících tomu, že ji slaví nejvyšší liturgický zákonodárce. Připomeňme, že žalmové orace jsou strukturní prvek, se kterým pokoncilní liturgické předpisy počítají (VPDMC 112), ale na celocírkevní úrovni nikdy nebyly vydány příslušné texty. (Bez opory v oficiální latinské předloze je obsahuje přinejmenším breviář pro USA; pro vybrané příležitosti je lze také najít v propriích některých institutů zasvěceného života.)

O Padre, che nella divina regalità di Gesù tuo Figlio hai ricapitolato tutto il Creato, donando significato e compimento a ogni cosa, effondi in noi lo Spirito di sapienza perché sappiamo custodire i doni della tua provvidenza per il bene di ogni persona e di ogni generazione. Per Cristo nostro Signore.	(po žalmu 72-I) Otče, tys v božské královské důstojnosti Ježíše, svého Syna, obnovil celé stvoření a všem věcem dal smysl a naplnění; vylij na nás Ducha moudrosti, abychom uměli uchovávat dary tvé prozřetelnosti pro dobro všech lidí a všech pokolení. Skrze Krista, našeho Pána.
O Padre, che sempre provvedi ai tuoi figli che gridano a te, guarda con benevolenza ai poveri della terra perché a nessuno mai manchi il pane quotidiano; vinci l’egoismo che indurisce il nostro cuore e rende miope il nostro sguardo davanti alle necessità dei fratelli. Per Cristo nostro Signore.	(po žalmu 72-II) Otče, ty se vždy staráš o své syny, kteří k tobě volají; shlédni milostivě na chudé této země, aby nikomu nikdy nechyběl denní chléb; přemoz egoismus zatvrzující naše srdce a činící náš pohled krátkozrakým pro potřeby našich bratří. Skrze Krista, našeho Pána.
(po kantiku Zj 11 nenásledovala orace)

Drastickým zásahem do struktury nešpor jsou čtení: samozřejmě nelze nic namítat proti tomu, že krátké čtení je nahrazeno delším (VPDMC 46), vybraným z knihy Moudrosti, ale opravdu nestandardní strukturní úpravou je, že je po něm zařazeno ještě druhé, patristické, ze spisů sv. Petra Chrysologa. Následuje homilie a po ní normální krátké responsorium ze dne. Výsledný celek tak působí dojmem improvizace, provizorní úpravy ad hoc. Nehledí se na obecnou zákonitost římského oficia, velící zpívat responsorium po každém čtení, a druhé čtení je prostě natlačeno jako neústrojný nadpočetný prvek do standardní struktury nešpor.

Zbytek textů, vč. závěrečné modlitby, je z liturgie dne. Jen do přímluv jsou před závěrečnou prosbu za zemřelé doplněny dvě příležitostné intence.

Dona lungimiranza e apertura di cuore ai governanti – perché custodiscano il creato e servano il bene di ogni uomo.	Dej vládcům prozíravost a otevři jejich srdce, – aby chránili stvoření a pracovali pro dobro všech lidí.
Educa i nostri occhi a riconoscere nella creazione le tracce della tua presenza – e converti le nostre menti a un uso giusto ed equo dei beni della terra.	Nauč naše oči rozpoznávat ve stvoření stopy tvé přítomnosti – a obrať naši mysl, abychom pozemská dobra užívali spravedlivě.

Nápěvy

Všechny antifony se zpívaly recto tono. Dost možná nejen s ohledem na přístupnost lidovému zpěvu, ale prostě proto, že pro italské antifony ze žaltáře není žádné zhudebnění k disposici. Mně každopádně žádná italská publikace, o níž bych s jistotou věděl, že obsahuje prokomponované antifony feriálních nešpor, není známa.

Žalmy a Magnificat na chorální nápěvy. Za zmínku stojí upravená terminace tonu I (brožurka, s. 6) a terminace tonu II v podobě podle Editio Vaticana, ne podle solesmeských chorálních knih (s. 23). Pro kantikum ze Zj 11 nebyl použit tradiční chorální nápěv, ale nějaký novodobý, střídající recitační tóny a pojímající všechny verše zásadně jako trojdílné.

Zkraje práce na projektu In adiutorium jsem si také myslel, že novozákonní kantika jsou vesměs texty natolik nežalmovité, že je žádoucí připravit pro ně speciální nápěvy, ale dávno mě to přešlo.

Responsorium dostalo jednoduchý vlastní nápěv. Přímluvy se zpívaly na nápěv z Antiphonale Romanum II (Solesmes 2009).

Závěrem

Zařadit do nešpor patristickou lekci je ohavnost, ale jinak mi představené nešpory přijdou jako vcelku zdařilý příklad, jak nešpory s daným specifickým modlitebním úmyslem uspořádat. Ten na jedné straně celému slavení udává jednotné téma, na druhé straně je ponechán v platnosti obecný ráz feriálního oficia. (Nejsou např. přímluvy dne kompletně nahrazeny specifickými přímluvami na environmentální témata; obě příležitostné přímluvy jsou dostatečně obecné a nesklouzávají k proklamacím environmentálního aktivismu.) Sám jsem příliš úzkoprsý, než abych vykročil za rámec liturgických předpisů bastlením vlastních žalmových orací nebo použitím (ke stejným žalmům o stejné příležitosti) těch papežských, ale z věcného hlediska mi to přijde jako atraktivní možnost, někomu méně úzkoprsému (nebo, třeba díky příslušnosti k jiné než římské církvi, méně svázanému liturgickými předpisy) snad i v zásadě doporučeníhodná.

Na druhou stranu je třeba říci, že stavět (v rovině liturgických textů) slavení liturgie hodin do služeb konkrétní modlitební intence ("nešpory o něčem / za něco") je tradici římského oficia cizí. Představené nešpory tak jsou zdařilou realizací nápadu, který je spíš špatný. Má-li se den modliteb za péči o stvoření nějak propsat do liturgie, jako vhodná předloha, na niž se hodí navazovat, se jeví právě dříve zmíněné prosebné dny se zvláštní mší a prosebným procesím do polí, ale bez specifického oficia.

Kdo by namítal příkladem oficia za zemřelé, tomu odpovídám, že oficium za zemřelé sice skutečně je starobylým oficiem "za něco" (resp. za někoho), ale také až do začátku 20. stol. bylo oficiem dodatkovým, slaveným zásadně vedle oficia dne, ne na jeho místě.

Když se přeci jen nějaká intence výrazně promítá i do oficia, tak ve formě ideového svátku (jako je svátek Krista kněze nebo památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů), příp. oslavy světce, která je pro nějakou ideu nebo intenci instrumentalisována.

Repertoár Jistebnického kancionálu v Denní modlitbě církve

V uplynulém roce se mi naskytla příležitost strávit značnou porci času s Jistebnickým kancionálem, při převádění jeho tištěného indexu do (místy opravené a doplněné) strukturované elektronické podoby integrované s databází CantusIndex. Tak se pro mě stala jaksi nově osobně relevantní skutečnost, že Jistebnický kancionál není jen nejstarší památkou prokazatelně liturgicky užívaného (a na příslušné chorální nápěvy zpívaného!) překladu částí oficia do češtiny, ale že malá část jeho repertoáru je dnes integrální součástí českého breviáře. Ve funkci hymnů byl do Denní modlitby církve (potažmo do "červeného hymnáře") zařazen široký výběr českých duchovních písní napříč epochami. Jistebnický kancionál je v tomto výběru zastoupen spíš jen skromně, ale zastoupen je:

1. Text

Jako zdroj textu je Jistebnický kancionál uveden u hymnu Kriste, ty jsi den a světlo (nedělní kompletář). To je případ pozoruhodný tím, že nejde prostě o nějakou starou českou duchovní píseň, ale o překlad latinského hymnu Christe, qui lux es et dies, který jako hymnus kompletáře figuruje i v pokoncilním breviáři latinském.

Hymnus byl tradičně určen pro kompletář v době postní. Zpíval se v mnoha diecésních ritech, mj. i v tom pražském (BP1502, f. 139r), do římského breviáře však nepronikl. Liturgia horarum ho zahrnula jako jeden ze dvou celoročně užívaných hymnů kompletáře, přičemž v liturgickém mezidobí je výběr hymnu volný, ve zvláštních liturgických dobách, které nemají hymnus vlastní, bývá předepsáno střídání po týdnech. Denní modlitba církve tento systém nahrazuje týdenním cyklem hymnů kompletáře. Hymnus Kriste, ty jsi den a světlo je v něm zařazen jako druhá možnost k volnému výběru pro neděle.

Srovnání (JK f. 55v) ovšem ukáže, že pokud vůbec text z Jistebnického kancionálu pro text zařazený do Denní modlitby církve nějakým způsobem posloužil jako předloha, prošel přepracováním tak zásadním, že je stejně vhodnější mluvit o novém přebásnění latinského hymnu než o úpravě jeho staročeského překladu. Latinský hymnus v metru 8888 je v Jistebnickém kancionálu přebásněn tak, že melismata jsou rozložena na nápěv striktně sylabický s verši po 10-12 slabikách. (Nakolik se dá soudit podle doxologie a dalších pravidelněji vykrojených strof, ideální metrum by snad mohlo být 12.12.11.11, ale větší část strof se od něj v různé míře odchyluje.) Do Denní modlitby církve je přebásněn opět v metru 8888, odpovídajícím latinské předloze. V JK je přeložen kompletní text v rozsahu, v jakém figuroval (nejen) v pražském breviáři (BP1502, f. 70; srov. AH 51, 22), do Denní modlitby církve je zařazen menší výběr slok, přesně odpovídající tomu, který obsahuje Liturgia horarum - tedy až na to, že je (jak je to v červeném hymnáři u překladů latinských hymnů obvyklé) vynechána závěrečná doxologie.

(Zdrojový kód. Podložení latinského textu podle CZ-Pu I A 58, f. 67v.)

Nápěv tohoto latinského hymnu v minulosti posloužil nejen pro jeho český překlad, ale také pro další české písně - viz Melodiarium, MHB/670. V červeném hymnáři je hymnus odbyt nejbanálnějším/nejnadužívanějším nápěvem č. 74 (MHB/2014). Vzhledem k souhlasícímu metru se nabízí zkusit ho zpívat na nápěv latinské předlohy. Melismata nápěvu známého z Jistebnického kancionálu na daný český text moc nesedí, ale jednodušší nápěv zařazený pro dobu postní v Liber hymnarius jde s textem dohromady dobře:

2. Nápěv

Z Jistebnického kancionálu pochází nápěv figurující v hymnáři pod č. 88 - JK f. 35r, Patřmež k Bohu tak múdrému (Melodiarium: MHB/222). Jde o jeden z nápěvů v hymnáři hojněji použitých:

• Nuž, všichni křesťané věrní (doba postní)
• Jezu Kriste, Synu Boží (žaltář, neděle lichých týdnů)
• Patřme k Bohu tak moudrému (žaltář, pondělí lichých týdnů; text je čerpán odjinud, s písní v JK má společný jen incipit)
• Kriste, dej pomoc v dnešní den (žaltář, úterý lichých týdnů)
• Světlo jsi oblažující (žaltář, neděle sudých týdnů)
• Veliká je milost dána (společné texty o duchovních pastýřích)

3. Text + nápěv

Jediným příkladem, kde je v hymnáři podržen jak nápěv, tak text podle Jistebnického kancionálu, je píseň Pán Ježíš, náš Spasitel - JK f. 49r (nápěv) a f. 49v (text) (Melodiarium: MHB/79). Píseň o eucharistii, charakteristicky kladoucí důraz na přijímání pod obojí způsobou (aniž by vykračovala za hranice katolické orthodoxie). Bohužel je to hymnus, na který v breviáři za normálních okolností narazí málokdo a sotva kdo ho zpívá, protože figuruje v nešporách Zeleného čtvrtku, které se podle platných rubrik modlí jen ti, kdo se neúčastní mše na památku poslední večeře.

Pozorný čtenář mi připomene, že to není tak dávno, co jsem právě i tuto píseň zařadil na černou listinu hymnů s refrénem. To tu můžeme poněkud relativisovat poukazem na skutečnost, že jde o refrén stručný (jedno dvouverší) a (mj. i díky svižnému nápěvu) neunavující. Ostatně v breviáři u něj chybí i ona charakteristická rubrika, dovolující při slavení bez zpěvu opakování refrénu vynechávat.

Závěrem

I když k hymnům červeného hymnáře mám řadu dílčích výhrad (kterým už dlouho plánuji dát zveřejnitelnou písemnou podobu, ale v dohledné době na to spíš nedojde), jeho celkový charakter výběru napříč dějinami české duchovní písně - a tak i českými církevními dějinami vůbec - mám moc rád, a nejen proto, že tak v denní modlitbě církve občas potkávám texty a nápěvy z pramenů, které jsou zrovna předmětem mého badatelského zájmu. To, že takto v oficiální modlitbě církve (hymnář oficia není prostě jen jeden z kostelních zpěvníků) zaznívají slova a nápěvy z různých dob a z různých koutů církve, má také symbolickou hodnotu.

Přidány štítky

Při zachování dosavadního třídění článků do malého množství kategorií jsem přidal druhý, flexibilnější systém - označování článků štítky. Díky tomu je možné v rámci víc než desetileté historie blogu snáze sledovat vybraná opakovaně se vracející témata.

Zatímco k přesunu článku mezi kategoriemi dojde jen zcela výjimečně a z případných úprav textu zveřejněného článku vždy veřejně vydávám počet, ke štítkům přistupuji a i do budoucna budu přistupovat s mnohem větší svobodou. Průběžně přidávám vhodné štítky k historickým článkům, méně zdařilé štítky přejmenovávám i ruším. Zkrátka štítky jsou vhodné jako nástroj k objevování souvisejících článků tady a teď, ale pro jakékoli dlouhodobější účely (odkaz k trvalému uložení nebo prolinkování) na ně naprosto není radno spoléhat.

Nešpory u sv. Ludmily na Vinohradech, Noc kostelů 2011

V archivu České televize jsem narazil na záznam nešpor z Noci kostelů 2011 v kostele sv. Ludmily na Vinohradech: On-line: Noc kostelů (ČT24, 27. 5. 2011). Jde o zpívané nešpory jednoduchého formátu: zpíval se hymnus (z červeného hymnáře), žalmy, kantika (všechno na chorální nápěv II.D), responsorium (na týž žalmový nápěv) a na závěr Regina coeli. Všechny ostatní prvky recitované, přičemž přednášení sólových textů kompletně obstaral klérus v presbytáři a jako sólové texty byly pojaty i antifony.

Na recitované antifony nejsem zvyklý a těžce je nesu; antifony recitované sólově předsedajícím (před žalmem i po něm) pak ten pociťovaný nedostatek náležité formy dále zesilují. "Když už se antifony přednášejí sólově, nic přeci nebrání tomu je zpívat!" všechno ve mně křičí. Když se antifony recitují nebo zpívají na jednom tónu, tak hlavně z ohledu na účast lidu.

Teze: když se lid účastní zpěvu hymnu, žalmů, kantik a responsoria, je přípustné a vhodné alespoň u antifony k evangelnímu kantiku, v níž se obvykle koncentrují témata dne, dát přednost slavnostnosti a plnosti formy před lidovým zpěvem a nechat ji zazpívat kantora nebo scholu na její vlastní nápěv. (Srov. Dobszay L.: The Bugnini-Liturgy and the Reform of the Reform, Front Royal 2003, s. 83.)

Ale pak si uvědomím, že záznam je přes deset let starý a zkraje léta 2011 bylo ještě všechno jinak. Pro české antifony feriálních nešpor (v daném případě navíc velikonočních) nápěvy ještě neexistovaly žádné. Já jsem tou dobou pro dobu velikonoční měl a na rané verzi tohoto webu nabízel jenom responsoria, začínal jsem pracovat na první verzi antifon ze žaltáře. V úvahu by přicházely leda antifony latinské, podle tou dobou ještě platného Ordo cantus officii z r. 1983. ... Zkrátka ty jednoduché zpívané nešpory byly co do repertoáru skoro nejlepší české zpívané nešpory, jaké se v létě 2011 daly ve všední den provést, aniž by se jejich organizátor jal sám skládat chybějící nápěvy.

Na okraj přednášky "Antifony v liturgii hodin"

P. Vojtěch Novotný: Antifony v liturgii hodin. (Záznam přednášky z Letní školy liturgiky 2022 zveřejněný na YouTube kanálu Liturgie.cz.)

Když se začaly objevovat vybrané zveřejněné přednášky z loňské Letní školy liturgiky, tuhle jsem vyhlížel, protože téma je mi zvlášť drahé. A vyslechnuv ji, nevydržím nechat její obsah bez komentáře. To, s jakou chutí a zaujetím okopávám kotníky úspěšnějších lidí, mi asi úplně ke cti neslouží, ale co už.

---

03:36 "Kdybyste sečetli, kolik je tam těch antifon, víte, kolik by vám vyšlo? Řádově? -- Tak je to přes tři tisíce!" To je číslo oproti tomu, co o počtu antifon v pokoncilním breviáři vím já, značně nadsazené.

Hervé de Broc se, pravda, nevyjadřoval přímo k otázce, kolik antifon obsahuje breviář, ale zkraje devadesátých let uvedl (Notitiae 1990, s. 36), že pro potřeby pokoncilního římského antifonáře jich v Solesmes ze starých chorálních knih vybrali a revidovali zhruba dva tisíce.

Zdrojový kód projektu In adiutorium, kromě toho, že se z něj generují noty, je také užitečný jako úplný korpus zpěvů Denní modlitby církve ve strukturovaném (a tudíž strojově zpracovatelném) formátu. Moje pracovní databáze, kde mám všechny zpěvy naimportované (její zdrojový kód pro případné zájemce zde), hlásí, že antifon je v korpusu 2530. Do toho nejsou započteny ty, které ve zdrojovém kódu nemají plnohodnotný notový zápis, protože jsou buďto druhými výskyty v cyklu žaltáře (týká se těch antifon, které se opakují pravidelně každé dva týdny), nebo jsou součástí formuláře památky, která má vlastní jen antifony k evangelním kantikům a tyto jsou bez úprav přetištěné z příslušného commune. (Pro takové formuláře obvykle nezakládám zvláštní notový materiál.) To jsou ale celkem jen desítky kusů, rozhodně (zdaleka) ne 500+.

Výsledné číslo by mohlo být naopak ještě o pár stovek nižší, kdybychom se rozhodli započítat každý unikátní text jen jednou. A kdybychom dále odečetli antifony z propria českých a moravských diecésí, nebyli bychom příliš daleko od onoho výše uvedeného čísla ze Solesmes.

Jak přednášející ke svému číslu dospěl? Snad je výsledkem započítání všech výskytů všech antifon ze všech čtyř svazků, včetně toho, že v každém svazku se opakuje žaltář, společné texty o svatých, a částečně se překrývá sanktorál. Nebo byl použit nějaký breviář s opravdu bohatým národním nebo řádovým propriem.

06:32 "Ponechme stranou, že ty modlitby k žalmům ještě ... vlastně ... moc se nepoužívají ... nebo nejsou hotové." "Moc se nepoužívají" je hezký eufemismus pro liturgické texty, které i půl století po vydání reformovaného breviáře zůstávají neuskutečněným plánem.

14:28 "... celých těch 150 žalmů bylo rozděleno ne do jednoho týdne, ale do čtyř týdnů ..." Asi jsem s tím únavný, když je to věc dobře známá, ale dokud muži církve nepřestanou opakovat tradiční mantru o tom, jak se v liturgii hodin modlíme "celých 150 žalmů" (nebo dokud nová reforma breviáře nezařídí, aby to opět byla pravda), považuji já za správné opakovat, že už přes 50 let římská církev recituje žalmů jen 147 (a ještě ne celých, VPDMC 131), přičemž za čtyři týdny se jich v liturgickém mezidobí neodříká víc než 144 (VPDMC 130), ve zvláštních liturgických dobách 146 (tady počty nejsou úplně přímočaré, kvůli tomu, jak se řada žalmů v cyklu žaltáře vyskytuje opakovaně v různých dnech a hodinkách, což se týká i většiny těch, které alternují s žalmy vyhrazenými pro zvláštní liturgické doby).

V praxi ovšem odříkání žaltáře za čtyři týdny zůstává jen abstraktním ideálem. Souvislé čtyři týdny, kdy cyklus žaltáře není narušen svátkem nebo památkou se svátečními žalmy, se vyskytnou jen jednou za několik let v době postní, nejbližší v letech 2026 a 2032. (Pro zájemce skript, který tuto otázku zkoumá.)

14:36 "... že tam byly různé nové prvky: že modlitba se čtením obsahuje modlitbu z církevních otců, ne jenom z Písma ..." Tady nerozumím, o čem je řeč. V modlitbě se čtením se "z církevních otců, ne jenom z Písma" samozřejmě čtou lekce, ale kdo píše disertaci o breviáři, nepochybně zná alespoň základní obrysy dějin římského oficia a dobře ví, že patristické lekce patří vedle lekcí z Písma ke stěžejním součástem matutina odnepaměti. O žádnou pokoncilní novinku se nejedná.

15:19 "... nový překlad Písma svatého. Z Vulgáty, která se používala po staletí, tak ta byla revidována na přání papeže Jana Pavla II. a vyšla Nová Vulgáta." Když Jan Pavel II. v roce 1978 nastoupil úřad, komise pro vydání Neovulgáty měla za sebou už třináct let usilovné práce. Nový latinský překlad bible pro potřeby reformované liturgie nechal připravit Pavel VI., komisi za tím účelem zřídil v listopadu 1965. (Pro literaturu viz bakalářku, s. 27.) Za pontifikátu Jana Pavla II. bylo dílo akorát dokončeno, poprvé souborně vydáno a následně aplikováno v nových typických vydáních liturgických knih.

S charakterem Neovulgáty jakožto revize Vulgáty je to složitější a v různých knihách bible různé, protože zadání znělo při zachování rozumně zachovatelných čtení a jazykového charakteru Vulgáty připravit latinský překlad podle zásad moderní biblistiky, tedy založený na předloze, která se od předlohy Vulgáty v některých knihách podstatně liší. Ale je pravda, že třeba o žaltáři, jako biblické knize pro oficium obzvlášť důležité, jako o revizi vulgátního/Galikánského žaltáře mluvit beze všeho lze. Ovšem o revizi zásadní, protože překlad pořízený původně z řecké Septuaginty je revidován tak, aby reprodukoval hebrejský masoretský text.

28:40 "Některé antifony nejsou biblické. [...] v úterý prvního týdne v nešporách Hospodin dal vítězství svému pomazanému." Co je na ní nebiblického? V Denní modlitbě církve se jedná o doslovný citát Žalmu 20, 7; v latinské předloze (Tribuit Dominus victoriam Christo suo) sice nejde o doslovný citát, ale těsný vztah k žalmu je i tak v rovině obsahu a slovní zásoby dostatečně zřetelný. Jde o ten typ antifony, který výpověď starozákonního textu drobně posouvá, dotahuje či doplňuje a tak nabízí perspektivu jeho křesťanského čtení. Srov. jak je o podobných případech řeč dále v přednášce, čas 41:54.

... i když v tomto konkrétním případě mnohem spíš než o posun ve smyslu specificky křesťanského čtení žalmu jde o citát z žalmu podle hebrejského textu (srov. Psalterium Pianum: Iam novi Dominum tribuisse victoriam uncto suo... a moderní překlady žalmu 20,7 do živých jazyků), zatímco neovulgátní znění žalmu se v daném verši drží tradičního čtení Galikánského žaltáře. To je zvláštní úkaz a bylo by zajímavé mít možnost zeptat se na okolnosti vzniku této "antifony iuxta hebraeos" toho nebo těch, kdo v její formulaci měli prsty. Jde o zapomenutý neaktualisovaný citát ze starší pracovní verze neovulgátního žaltáře? Nebo text antifony vědomě míjí oficiální latinský překlad žalmu a sleduje hebrejský text s ohledem primárně na překlady do národních jazyků?

[EDIT 6. 6. 2023] Tvrzení, že výše diskutovaná antifona "není biblická", by snad mohlo být založeno na práci primárně s italským breviářem a nedostatečném zohlednění jeho rozdílů vůči latinské předloze a vůči české verzi, z níž byly citovány příklady. Odpovídající italská antifona Esalta, o Dio, il tuo Cristo e noi canteremo la sua vittoria není překladem z latiny, ale volným výtvorem překladatelské komise. I zde je samozřejmě dobře zřetelný vztah k textu žalmu, ale každopádně platí, že antifona není biblickým úryvkem.

Žalmy označkované pro zpěv na chorální nápěvy

"Zpívali bychom nešpory častěji, kdybychom měli (někoho, kdo nám připraví) podtrhané žalmy." - pokud tenhle problém je i váš, dneškem by měl být sprovozen ze světa, protože byl spuštěn nový web zalmy.inadiutorium.cz, kde najdete (úplně) všechny žalmy a kantika Denní modlitby církve označkované na všechny chorální nápěvy. Někdy bude stačit nasdílet ostatním zpěvákům odkazy, jindy bude vhodnější označkované žalmy vytisknout. Každopádně odpadá potřeba plánovat každé zpívané nešpory dlouho dopředu, aby se stihly připravit texty. Ode dneška můžete mít žalmy podtrhané na několik kliknutí.

Web ještě má řadu různě závažných nedostatků, které budu postupně odstraňovat. Zejm. bude potřeba zapracovat na dobré použitelnosti na mobilních zařízeních. Užitečný je ale už ve stávající podobě, pročež ho vypouštím do světa. Ať slouží.